Vyspal jsem se s mojí nadřízenou. Teď toto lituji, protože ona mne chce propustit z práce. Mohu se nějak bránit? (Jiří L., Nymburk)

Dobrý den,
Dnes jsem našla , paní magistro, Vaši poradnu a protože jsem již psychicky na dně zkusím se alespoň touto cestou poradit. Vyrůstala jsem v rodině kde vztahy rodičů nefungovaly a až do mých 15 let se téměř každý den rozváděli. Je pravdou že s otcem se žít nedalo a rozvod jsme matce se sestrou nevyčítaly. Pro otce jsem byla vždycky jen vzduch a to trvá do dnes.Zná mě pouze když má narušené vztahy s mají mladší sestrou. Po rozvodu si matka vdala za muže s nímž peklo trvalo ještě v horší podobě než dříve. Prožívaly jsme se sestrou ještě horší stavy. Mě tento pán naprosto nesnášel. Až následně jsem pochopila, že to bylo proto, že na mě žárlil pro vztah mé matky ke mně. Tento vztah byl spíše patologický, neboť až později jsem pochopila, že mým narozením se matka se mnou propojila a tzv. mě k sobě nezdravě připoutala. Nechtěla jsem matce přidělávat starosti a tak jsem se celý život jen učila, abych přinesla dobré známky. Na VŠ jsem se zamilovala, ale zároveň jsem chápala že něco není v pořádku a bez jakékoliv příčiny jsem vztah ukončila. Pak jsem se ze všeho zhroutila, ale nikdo v rodině nechápal co se mnou děje. Matka mě sice poslala k psychologovi, ale nedokázala jsem se mu svěřit a raději jsem návštěv zanechala. Pak jsem bojovala sama se sebou, zavřená mezi stěnami bytu několik let, bála se vyjít apod.
Bála jsem se jakýchkoliv vztahů a tak jsem raději s nikým nechtěla chodit, neboť do dneška ve mně je zkušenost z dětství a mládí. Se sestrou jsme nechtěli do matčina vztahu zasahovat, aby nezůstala na stará kolena sama. Nakonec stejně manžela vyhodila a dnes žije sama a v klidu.Já jsem po všech problémech dokončila VŠ. Nastoupila do práce, ale nejsem spokojená, stejně jako ostatní spolupracovníci, ale to je jiná kapitola. V loňském roce jsem se na inzerát seznámila s mužem, resp. svým vrstevníkem. Je velmi vzdělaný, hodný, ale také sebestředný. Od svých 18 let žije sám, hodně toho svojí vůli dosáhl, ale náš vztah se od začátku vyvíjí podle jeho představ a jeho pracovního vytížení, což se dá říct, že je workoholik. Na měl moc času neměl a tak jsme se poznávali nepoznávali pouze o víkendech a to ještě mezi jeho prací. Po 7 měsících vztahu, když 3 měsíce z toho byl na operaci, stále unavený a pracovně vytížený, mu zjistili rakovinu ledvin. Během posledních týdnů žiju jako ve snu a stále čekám že ze z toho probudím. Ledvinu mu operativně odstranili, jedná se o sarkom, který doposud nemohou určit. V současné době zahájil chemoterapii a bude následovat ozařování.
Nevím co mám dělat, mám ho ráda, ale nevím jestli jej spíše jenom nelituji. Myslela jsem že pojedeme na dovoleno, budeme konečně pár dní sami a budeme se víc poznávat. Teď je všechno pryč, řeší se jenom jeho nemoc. On počítá s tím, že se vezmeme, ale já nevím. Bojím se dědičnosti, i když tvrdí, že to dědičné zřejmě nebude, ale nikdo to nemůže garantovat a taky se bojím, že nevím jak to s jeho chorobou dopadne a zda bych případně nezůstala s dítětem sama. Ještě musím říct, že jsme za celou dobu co se známe spolu neměli klasický sex. Nejprve jsem z počátku styk oddalovala sama, ale pak už se zase k ničemu neměl on buď byl vyčerpaný, nebo nemocný nebo pracovně vytížený.
Nevím teď co mám dělat, jsem úplně zničená, bojím se budoucnosti , jenom brečím, nevím jestli je náš vztah natolik pevný, nevím co k němu vlastně cítím a už nikdo to s ohledem na jeho zdravotní stav nezjistím. Jsou věci pro které vím že se k sobě hodíme, pak jsou ale věci které mi nevyhovují a nevím jestli jsem někdy byla vůbec zamilovaná. Vím, že se musím rozhodnout sama, ale v této situaci nevidím řešení, nedal mi ani náznakem najevo, že by pochopil kdybychom se rozešli. Je mi už přes 30 let a chci mít děti, ale chci je vychovávat v úplně rodině a nevystavovat je tomu co jsem prožila v dětství já, když přivedete dětem cizího chlapa. Taky nevím jak bych žila každý den ve strachu jak o dítě tak o muže. Už jsem z toho naprosto na dně, jenom brečím ¨, jsem apatická a nejraději bych vůbec nevstala z postele. Pavlína

 

Kombinace cévkování a spontánní ho močení I ( pokračování příště)
Vážený pane doktore, měl jsem úraz v roce 2006 vyhřezlou ploténku C3 /C4. Byl jsem ochrnutý na všechny končetiny, nyní již chodím. Cévkuji se denně tak 5 krát. Většinou však močím spontánně. Jakmile přijde pocit na močení, nestihnul bych se vycévkovat a tak se docévkuji poté – většinou cca 200 ml. Při občasné kontrole si měřím kapacitu močového měchýře, který činí max. 400 ml. První problém mám v tom, že v noci chodím asi tak 4x, nebo 5x na záchod vyčurám tak 200 ml. V noci mi cévkování moc nepomáhá, protože stejně jdu zhruba po dvou hodinách znovu. Ve dne je to docela dobré to vydržím třeba i 4 hodiny po vycévkování.
Bohuš Š.

 

Dobrý den,

chtěla bych něco vědět o metodě "rovnání zadků - kostrče" dle Ludmily Mojžíšové. Vím

jen, že se provádí. Jak se provádí a je bolestivá? J

ana H.

Chtěl bych Vás požádat o pomoc. Je mi 34 let, jsem 5 let po úraze míchy odkázaný na invalidní vozík. Jsem ženatý, s manželkou máme dvě děti. V poslední době vstoupil moji zdravé manželce do života jiný muž a já se obávám, že vztah není pouze platonický. Můžete mi nějak poradit?

 

Naše sousedka neustále svádí mého muže. Jsme manželé pět let a bydlíme v paneláku. Poradíte mi, co mám dělat? (Zdena O., Lovosice)