Vymluvit člověku cokoli, co si vezme do hlavy (a o své pravdě je nezdolně přesvědčen) lze jen velice obtížně.
Tím spíš, když se jedná o vlastní manželku.
Utkvělá myšlenka Vaší paní svědčí o tom, že ona vlastně nemá příliš vysoké sebevědomí. Zkuste jí ho zvýšit: často jí chvalte (i za zdánlivé maličkosti) a lichoťte jí, říkejte jí, že jí máte rád a proč. To vše samozřejmě pouze upřímně a vážně. Také nezapomeňte, že „něžné pohlaví“ má obvykle rádo dárky, tak jí čas od času nějaký věnujte (nemusí to být zrovna něco velkého – stačí květina).
Určitě rovněž existuje mnoho dobrých věcí, které Vaše drahá polovička v životě dokázala, nebo pozitivních vlastností, jež má. Je zcela na místě jí je připomenout.
A zapojte se též s činy - snažte se co nejvíce (ovšem v rámci svých možností) manželce pomáhat v domácnosti, aby neměla pocit, že vše leží jen na ní.
Hodně si spolu povídejte, ale spíše více naslouchejte (než sám mluvte) jejím sděleným pocitům, potřebám a tužbám. Pokuste se jí pochopit, byť toto je úkol velmi těžký, protože chápat lidskou bytost ženského pohlaví bývá často v nadlidských silách.
Zkrátka dělejte maximum pro to, abyste jí ujistil, že ke svým obavám nemá důvod. Chce to však také spoustu trpělivosti a času.
Získá – li partnerka (za Vaší vydatné pomoci) zdravou sebedůvěru, určitě brzy dojde k závěru, že se nemá čeho bát a přestane Vám dávat najevo, že má strach z Vašeho odchodu.
Věřím, že nakonec budete oba spokojeni a přeji vám, aby vaše soužití ještě dlouho vydrželo.