Dobrý den,

mockrát Vám děkuji za odpovědi, jsem moc ráda, že mi odepíšete.

Ano s tou milenkou máte pravdu. Nejraději by nějakou měl, aby si mohl vyzkoušet jaké to je. Spousta lidí prý milenku má a jsou spokojení.

Jinak píši ještě proto, že jsem zjistila, že do kamarádky, která mu celou dobu pomáhá řešit naše problémy a rozebírá s ní vše, se zamiloval. Celé léto pak řešil, jestli bude s ní či zůstane s námi. Já jsem o tom nevěděla, ačkoliv jsem si to myslela. Jenže okolnosti mě přiměli k tomu, abych mu řekla, že vím, že je zamilovaný a čekala jsem co on na to. Nejprve mi to vyvracel, ale nakonec se přiznal, že ano, ale je to prý platonická láska, že s ní nic neměl, což nevím, ale snad mu to i věřím. Byly tři aspekty, které mě víceméně přiměly k tomu, abych mu řekla, že o ní vím. První aspekt byl ten, že když jsem jela s dcerami k jejich kamarádce na oslavu narozenin, ještě se mě ptal, jestli se vrátím do devíti, že je unavený a chce odpočívat a pořádně se vyspat, a že bude doma. Já se vrátila po půl deváté a on nebyl doma. Než jsem vyjížděla od kamarádky asi třikrát jsem mu volala, telefon nebral, napsala jsem mu sms, že jedu domů. Jenomže jak jsem tak vyjížděla s křižovatky, už byla tma, najela jsem špatně na obrubník, vymrštilo mě to trochu do protisměru a byla to velká rána. Bála jsem se, že jsem do něčeho nabourala, v té tmě nebylo nic vidět a na autě též ne. Nervózní jsem přijela domů, ale manžel doma nebyl. Děti jsem uložila ke spaní a volala jsem mu, nebral telefon, pak mi to zavěsil, tak jsem to zkusila ještě jednou a to už mi ho vzal, prý už jede, že se to protáhlo a zavěsil. Do deseti minut byl doma, prý potkal bývalého spolupracovníka s přítelkyní, zapovídal se a domů nespěchal, že prý doma nikdo nebyl. Na otázku proč mi to nedal vědět, jen řekl, že ho to nenapadlo, a že se nic neděje, když já jsem pryč ne. Zdálo se, že mu dělá dobře, že jsem se bála. Druhý den vzal děti do dětského koutku a od dcerky jsem se dozvěděla, že tam celou dobu byly i s cizí tetou. Manžel mi na to řekl, že to byla náhoda, kamarádka, kterou tam náhodně potkal, pak mi řekl, že to byla ta kamarádka co mu prý pomáhá a prý děti ji zdržovali a nechtěli ji pustit, až jí nakonec ujel autobus a on ji na něho ještě vezl. Jsou to dva dny, co mi řekl, že se o víkendu rozhodl se mnou zůstat a udělat vše proto, aby to klapalo, jenže pak mi i řekl, že ta kamarádka mu řekla, že má krásné děti, že je má ráda, a že by je vzala do zoo, i s ním a co já na to. To už bylo na mě moc a řekla jsem, že si to nepřeji, cizí kamarádka se nám nebude navrtávat
do života.

Nevím, jestli jsem udělala dobře, ale už jsem to nevydržela v noci jsem nemohla spát, tak jsem se mu podívala do mobilu. S kamarádkou je denně v kontaktu, píše si s ní celé dny o všem, i o tom co teď právě děláme, kde jsme apod. Jediné, co pro mě bylo tak nějak povzbuzující, že jí napsal, že to takhle dál nejde a že to musí ukončit, s ní, že nedokáže být bez dětí. To napsal, ještě než mi řekl o té zoo. Dále tam psal, že je do ní stále zamilovaný, ale že ona si najde určitě někoho k sobě, že kdyby byla těhotná on by s ní nezůstal a miminko prý bude s někým mít. Do této chvíle jsem si to pouze myslela, že se zamiloval, dle řečí, které říkal, dle chování, které bylo jako na
houpačce, jeden byl skvělý, další zase špatný a pořád nahoru dolů. Vím, že není správné se někomu dívat do mobilu, ale mě už to nešlo jinak. V jedné smsce psal, že je do ní stále zamilovaný a prý už na vždy pro ní něco bude znamenat a můžou zůstat kamarády.To snad nelze ne?

Druhý den jsem byla hodně odtažitá a telefony jsem pro změnu nebrala já, byl z toho rozhozený. Nevím, zda jsem udělala dobře, ale řekla jsem mu ,že vše vím, neřekla jsem jak jsem na to přišla, ale vím to. Nejprve se vůbec nechtěl přiznat, ale nakonec se přiznal. Prý to nechtěl, neplánoval, ale stalo se. Řekla jsem mu, že jestli to vše chce dávat do pořádku, tak se musí také snažit i on, ne jenom já. Vzpomněla jsem i na vás, co jste mi psala, že je potřeba myslet i na sebe. Uvědomila jsem si ,že celé to léto jsem dělala vše pro to, aby neodešel. Zdařilo se, ale teď už je řada i na něm, řekla jsem mu, že já s ním být chci, ale jestli chce i on být se mnou, ať mi to dokáže, ať se snaží a poprosila jsem ho, aby ukončil komunikaci s tou kamarádkou, alespoň na čas a aby do toho nezatahoval děti. Souhlasil, a zároveň se mi snažil říct, že to nebude úplně snadné a nepůjde to ze dne na den. řekla jsem mu, že kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje, že to prostě nejde pokud o sobě tolik vědí.
Moc vesele se teď netváří, je skleslý, nevím co si myslí, poslali ho na dva dny z práce na Slovensko a pomalu se mi rozbrečel, že mu to snad ani nevěřím. Ptala jsem se ho i jestli s ní měl milostný poměr či ne, a že chci pravdu, že u nemá cenu něco skrývat, tak mi tvrdil, že ne, nevím zda tomu věřit či ne, ale již se v tom nepitvám.

Moc se mi tímto stejně neulevilo, protože jsem teď možná svým způsobem ve výhodě, ale zároveň v další nejistotě. Manžel mi moc nepíše nadále, z jeho smsek je stále poznat, že má v hlavě ji, cítím to a vidím to. Nevím co s tím mám udělat, nevím jak se chovat a nechci neustále myslet na to proč mi nenapíše a podobně, jenomže myslím. Nevím, zda mu mám dále dávat najevo, že ho mám ráda a chci být s ním nebo ho nechat, nepsat nijaké konkrétní smsky, nevolat a čekat co on? Potřebuju vidět jeho snahu, ale na druhou stranu mi připadá, že on neví jak, neví co má udělat. Když jsem byli v poradně poprvé, zdálo se, že je vše dobré, ale stačí pár dní a je to vše opět jiné. Já něj nevím jak se chovat, když nebudu dělat nic, bude si myslet, že nic nedělám když se budu snažit, tak budu mít pocit, že se snažím jen já. Opravdu nevím.

Máme dvě krásné holčičky, které si zaslouží žít v pohodě a klidu ,což teď nemají a já se na to nemůžu dívat, to se musí změnit, hlavně, už kvůli nim.

Přeji příjemný den a snad je to psáno srozumitelně.

Moc děkuji za Váš názor Monika

Slyšela jsem od mých přátel, se kterými jsem byla v rehabilitačním ústavu v Hrabyni na rehabilitaci, že jste vydala různé informační materiály a filmy s různou tématikou, která se týká míšního poranění.

Ráda bych tyto materiály získala. Kam se mám, prosím, obrátit?
Klára

 

 

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, přítel je 13 měsíců po úrazu krční páteře, zlomenina C5 s částečně porušenou míchou (věk 24), Dnes je na vozíčku, ale zvládne ujít pár metrů o berlích. Bydlíme ve druhém patře, to také chodí po schodech. Chtěla bych se zeptat jak často by měl rehabilitovat? Byl půl roku v RÚ Kladruby a teď docházíí 2x do týdne na 1 hodinu na rehabilitaci na polikliniku. Přijde mi to málo. Nevím, zda je ještě šance, že se mu pohyblivost zlepší. Uvažujeme o koupi motomedu, i když je to fifnančně náročné. Potřebuji poradit, čím nejlépe podpoříme chůzi, aby se dostala na co nejlepší úroveň. Pomůžou časté procházky? Děkuji Lucie

 

Dobrý den,
moc děkuji za odpověď, a ještě jednou se na Vás obracím. Od mého dotazu uplynulo již několik dní, v poradně jsme ještě nebyly, bohužel objednání bylo na delší dobu, takže nás to teprve ještě čeká. Nicméně objednaní jsme.
Kladla jsem si Vaše otázky a v podstatě domluva s manželem možná je, je možné se domluvit, kdo kdy a kam pojede, a jestli budeme víkend trávit společně, akorát mě u toho vadí připomínky. Domluvili jsme se, že budu jednou týdně chodit, pravidelně večer, cvičit a manžel bude hlídat, souhlasí s tím, ale řeči typu, že bych místo toho mohla jít za milencem, mě tak trochu zaráží. Najednu stranu mám pocit, že se i on o mě bojí, na druhou stranu by se mu líbilo, kdyby mohl mít milenku a manželku. S milenkou by chodil v klidu a pohodě, kamkoliv, bez stresu by si užíval a pak by se vracel domů za manželkou, která by samozřejmě nic netušila a on by byl šťastný!!?? Jsou dny, kdy si říkám, jestli jsem si vlastně vybrala dobře, myslela jsem si, že on je rozhodnutý mít rodinu, děti a dle toho se tak bude i chovat, ale občas pochybuji, jestli jsem se nespletla. Rozhodl, se, že ZKUSÍ, se mnou zůstat. To slovo zkusí mě děs , nevím, jak se proti němu bránit. Prý se mu naše soužití teď líbí, ale bojí se, aby se to nepokazilo, pak by prý měl důvod odejít a nekoukal by nalevo ani napravo. Je teď více nakloněn k tomu, abychom na našem vztahu pracovali, a i se snaží, ale jsou dny, kdy má chmurné myšlenky a přemýšlí nad tím, zda to nevzdat, zda se rozhodl dobře. Když přijde takový den, poznám to a nevím jak se v té chvíli chovat, není na mě zlý, nechce mi prý ubližovat, proto mi ani neříká co se mu v tu chvíli honí v hlavě. Já mám též chmurné dny i myšlenky, jsou chvíle, kdy si říkám, byly jsem tu naposledy nebo se sem společně ještě někdy podíváme, přemýšlím nad tím co bude, když najednou přijde a řekne, zkusil jsem to, ale bohužel. Řekla jsem mu o svých pocitech, ale na toto mi nic nedokázal říci. Jak dlouho toto bude ještě trvat a vydržím to vůbec? To jsou otázky, na které není odpověď.
Obávám se, že stačí málo, stačí nějaká hádka, která se ho dotkne a bude to špatné. Snažím se zachovávat klid, ale ne vždy to jde.
Snažím se zabývat současností, uživat si toho co je teď, společných chvil, radostí dětí, které jsou rádi, když jsme spolu všichni čtyři.
Jen se bojím, že až si budu myslet, že je vše v pořádku, přijde pád.
Manžel mi řekl, že se bojí toho, že za čas to hezké co je teď, opadne a bude to opět špatné, a že se o něho nebudu už bát, v tom slova smyslu, že by od nás odešel. Řekla jsem mu, že bát se už od teď budu pořád, že tu jistotu už nebudu mít nikdy a nevím, zda je to dobře.
Děkuji moc za přečtení a odpověď od Vás, určitě
Monika

 

Mým koníčkem je rybaření, což mé lásce velice vadí. Nechci se své záliby vzdát, nerad bych ale také přišel o svou partnerku. Jak z toho ven? (Lukáš M., Brandýs n. L.)

Jak mám dát trvale najevo své matce, že jsem již dávno dospělý a tudíž odpovědný sám za svůj život? Je mi 28 let a momentálně nemám žádnou známost. (Leoš P., Olomouc)

Je mi 29 let, jsem svobodná a neumím vařit. Moje matka mi to vyčítá – říká, že jednou, až se vdám, tak se mi kulinářské znalosti budou hodit. Já si naopak myslím, že dnes už není nutné být kuchařkou. Kdo má pravdu? (Lenka T, Česká Třebová)

Dobrý den paní magistro,
je mi 30 let, jsem svobodná a bezdětná, nyní nezadaná. Pokusy o vztahy mi
nikdy nevyšly, nějakou dobu to fungovalo pak jsem měla potřebu odejít, když
jsem cítila blížící se závazek. Svou roli ale určitě sehrál i špatný příklad
soužití dospělých lidí doma u rodičů, než jsem vyrostla.
Fyzicky mně přitahují i ženy, ale nikdy jsem nemyslela na to, sdílet s nimi
běžně to co s muží. Mohu být lesba? Jak to poznat? Děkuji Julie