Každý partnerský vztah prochází postupem času určitými stádii vývoje. Není proto výjimkou, že věci nebo vlastnosti, které nám zpočátku na našem „drahouškovi“ imponovaly (nebo nám alespoň nepřekážely), nás později mohou takzvaně „dohánět k šílenství“.
To je vlastně i Váš případ.
Láska k fotbalu je víceméně společná pro všechny chlapy a nelze se tedy domnívat, že Váš protějšek se svého koníčka vzdá. Ani by to nebylo správné, protože každý by měl mít nějakou zálibu.
Předpokládám, že i Vy máte nějaká svá hobby (jedno či víc), kterým se věnujete. Můžete si tak kompenzovat mužovu „hráčskou vášeň“. Jeho zaujetí pro míč by Vám potom nemělo být tolik na obtíž.
Možná Vás víc znepokojuje to, že Váš partner je pořád pryč, než to, čím se zabývá. Naučte se tedy také trávit volný čas po svém – například odpočívejte, věnujte se relaxaci, pečujte o sebe sama a jak už uvedeno, pěstujte své vlastní aktivity. Lze se též scházet s přáteli a kamarádkami a trávit volno s nimi.
Asi byste nerada, kdyby Vám manžel diktoval, jak a s kým máte svoje volné chvíle prožívat. Proto nečiňte tak ani Vy jemu – zvykněte si jeho fotbal tolerovat, stejně jako on rovněž určitě bere v potaz Vaše zájmy.
Vždyť celkem vzato: na té jeho kopané není zase až tak nic moc špatného. Co byste třeba dělala, kdyby se věnoval nějakým adrenalinovým sportům nebo pobýval v pochybné společnosti někde v hospodách u hracích automatů? To by bylo daleko horší.
Zkrátka: má – li on své poměrně neškodné koníčky, mějte je Vy také. To je zákon rovnováhy a nemělo by Vás na tom nic zlobit.
Přeji hodně štěstí a trpělivosti.