Váš příběh je sice smutný a bolestný, rozhodně však ne neobvyklý.
Největší chybu patrně děláte v tom, že jste na svém partnerovi až příliš citově závislá (což muži obecně velice rádi zneužívají).
Jedná se o dost častý problém nás žen – přítelkyň i manželek. Naštěstí se dá během určitého časového období při troše snahy docela dobře odstranit.
Věnujte se kromě péče o svou holčičku a záležitostí okolo úprav domu také sama sobě: pěstujte své zájmy a koníčky, nezanedbávejte přátele a kamarádky (jistě nějaké máte). Dbejte o svůj vzhled, častěji relaxujte. To vše přispívá k dobrému dojmu ze sebe sama a k pocitu spokojenosti, který všichni tolik potřebujeme.
Dejte prostě svému dosavadnímu manželovi najevo, že dokážete žít nejen s ním, ale též bez něho. Zbytečně se neponižujte, k ničemu ho nenuťte (to zvlášť nemají chlapi rádi) a nedožadujte se jeho přítomnosti. Naučte se mít svou hrdost, i když zpočátku je to samozřejmě těžké. Tato opatření by měla mimo jiné silně nahlodat jeho vědomí, že Vás má až moc jistou a že mu všechno jen tak projde.
Respektujte také i jeho názor, že si chce vše promyslet a dopřejte mu ten čas. Neměl by být ale příliš dlouhý – maximálně jeden rok. Do té doby by si měl ujasnit, co chce – zda být se svou milenkou, nebo s rodinou.
Jestliže se ani po této době stav nezmění, podnikněte sama patřičné kroky – například se poraďte s právníkem o případném rozvodu a finančním i majetkovém vypořádání. Ale teď „nelamte nic přes koleno“, nechtějte nepříznivou situaci vyřešit rychle a za každou cenu – nemuselo by se Vám to totiž vyplatit.
Pánové zkrátka občas potřebují trochu více času, aby si uvědomili, co vlastně chtějí.
A nezapomeňte, že každá milenka jednou zevšední a vztah s ní přestane muž vidět přes dosavadní „růžové brýle“. Chce to z manželčiny strany jen dostatek trpělivosti a pevné vůle.
Věřím, že v sobě naleznete obojí a přeji Vám hodně štěstí.