Vlastně ano.
Mít dítě po čtyřicítce je velké riziko (pro všechny zúčastněné), které stoupá s každým přibývajícím rokem potenciální matky. Kromě nebezpečí zdravotních, o kterých jste se už jistě dopodrobna informovala (potíže s početím, vrozené genetické vady plodu, komplikovaný i předčasný porod atd.) jsou tu i problémy ostatní, spojené například s poněkud pokročilým stářím rodičky a její péčí o děťátko.
Skutečně se cítíte na to, abyste ve svém věku strávila většinu nocí (a dní) nevyspáním vyplývajícím z intenzivní starostlivosti o malé miminko? Je totiž dobře známo, že takové podmínky zvládá lidský organismus jinak ve dvaceti, a úplně odlišně o dvě desítky let později. Měla byste na to dostatek energie a trpělivosti?
A jak se k celé záležitosti staví Váš manžel? Docela dobře je i možné, že už chce mít doma klid, zejména jestli také není nejmladší (o jeho věku se nezmiňujete).
Uvědomte si též, že až by Váš plánovaný potomek dosáhl dospělosti, Vy budete již v důchodovém věku. A i to, že až by měl (nebo měla) své vlastní dítě a potřeboval(a) by babičku na hlídání, Vy byste toho už patrně pro své stáří nebyla schopná (zvláště pokud by Váš pokračovatel rodu měl dítě také v pozdějším věku). Je totiž dost pravděpodobné, že byste v té době sama potřebovala péči skoro na stejné úrovni, jako to malé vnoučátko. A jak by Váš syn (či dcera) celou situaci asi zvládal(a)?
Je sice pravda, že mít dítě je hezké, ale ve svých 43 letech byste si to měla raději ještě pořádně rozmyslet. Nikdy nevíte, co se všechno může stát – a rizika jsou přece jen poněkud veliká.
Přeji Vám, ať je Vaše rozhodnutí správné.