ČlánkyPřepadla mě (Tě) mrtvice - CMP
Doslova a náhle.
Je to obrovský zásah do života. Nejen pro skoro 50 000 ročně jen v České republice, ale i pro dalších 200 - 250 000 lidí kolem (rodiny, blízkých, spolupracovníků, přátel, ...). Celkem tedy postihne nově "ta mrcha zákeřná" zhruba 300 000 lidí v ČR.
Z těch onemocnělých zhruba 1/3 přes veškerou péči zemře do několika dní. Asi 1/3 má to štěstí, že se jejich stav upraví do normálu. Zbývající 1/3 je "poctěna" různě velkými následky, z nichž některé vedou k těžké trvalé invalidizaci.
Zejména o této skupině bych chtěl pohovořit.
Přináší do rodiny velké utrpení, změny fungování, ekonomické a sociální problémy.
S čím se potýkáme? Co je nám "skryto"? Jak pomoci?
Otázky, které přináší tvrdý střet i s mnoha dalšími nemocemi.
Pokud nemocný přežije a má nějaké následky, většinou neumí to, co uměl.
Nemůže dělat, co by chtěl.
Zhoršení soběstačnosti z něj dělá člověka, závislého na péči druhých.
V rodině se často dramaticky mění tzv. role. To znamená, že z dřívějšího živitele rodiny se dokonce často stává osoba sociálně závislá na dalších členech rodiny. Mnohdy i na pomoci svých nezletilých dětí.
S odpověďmi na otázky "Co je nám skryto" a s pomocí řešení by měl především přijít psycholog, ev. psychiatr.
Hodně se nemyslí na to, že těžce nemocní lidé mívají často sebevražedné myšlenky. Ty výrazně ovlivňují kvalitu rehabilitace.
Rozhodující je totiž také vůle nemocného cvičit a rehabilitovat. Celková nálada má vliv na vytrvalost. Zejména u CMP (cévní mozkové příhody) se při rehabilitaci jedná o týdny, měsíce a někdy i léta. Je to tak.
Bohužel.
Vlastně B O H U D Í K.
Bohudík za to, že ke zlepšení dochází i po tak dlouhé době.
Za tím si stojím na 100%.
Proto je třeba nutná dávka trpělivosti od všech zúčastněných.
Jak pomoci?
Na řešení musíme začít pracovat ihned, jakmile víme, v jakém stavu a čeho je blízký schopen.
Nejdříve je nutné najít způsob jasné komunikace. Jedna kamarádka - klinický logoped si proto říká komunikační terapeut.
To je jedna ze základních podmínek - umět se dorozumět. S tím by nám měl pomoci klinický logoped.
Lidé po poranění mozku bývají ve stavu, kdy je právě kvalita komunikace výrazně změněna a člověk třeba poměrně dobře vnímá okolí, ale neumí mluvit. Proto je třeba najít "komunikační rituály". Co je "ano", co je "ne" a další významy. Aby uměl sdělit, že "to bolí", že "je to studené" a další jiné pocity.
Jakmile zvládneme tento základní předpoklad, resp. ihned, pouštíme se do rehabilitace.
Přestože sám třeba nepohybuje rukou, či nohou, musíme provádět tzv. pasivní rehabilitaci k zachování hybnosti v kloubech ((k čemu fungující nervy a svaly, když je zatuhlý kloub). Končetinou pohybujeme (i prsty, zápěstím, kotníkem) tak, jako by byly zdravé.
Celá rehabilitace je hodně složitá záležitost, při které je nutná spolupráce více odborníků, velice citlivý a individuální přístup.
Hlavně ale velká trpělivost a vytrvalost. Obecně se dá říct, že sportovcům se daří lépe, protože jim tyto vlastnosti nejsou cizí.
Je to obrovský zásah do života. Nejen pro skoro 50 000 ročně jen v České republice, ale i pro dalších 200 - 250 000 lidí kolem (rodiny, blízkých, spolupracovníků, přátel, ...). Celkem tedy postihne nově "ta mrcha zákeřná" zhruba 300 000 lidí v ČR.
Z těch onemocnělých zhruba 1/3 přes veškerou péči zemře do několika dní. Asi 1/3 má to štěstí, že se jejich stav upraví do normálu. Zbývající 1/3 je "poctěna" různě velkými následky, z nichž některé vedou k těžké trvalé invalidizaci.
Zejména o této skupině bych chtěl pohovořit.
Přináší do rodiny velké utrpení, změny fungování, ekonomické a sociální problémy.
S čím se potýkáme? Co je nám "skryto"? Jak pomoci?
Otázky, které přináší tvrdý střet i s mnoha dalšími nemocemi.
Pokud nemocný přežije a má nějaké následky, většinou neumí to, co uměl.
Nemůže dělat, co by chtěl.
Zhoršení soběstačnosti z něj dělá člověka, závislého na péči druhých.
V rodině se často dramaticky mění tzv. role. To znamená, že z dřívějšího živitele rodiny se dokonce často stává osoba sociálně závislá na dalších členech rodiny. Mnohdy i na pomoci svých nezletilých dětí.
S odpověďmi na otázky "Co je nám skryto" a s pomocí řešení by měl především přijít psycholog, ev. psychiatr.
Hodně se nemyslí na to, že těžce nemocní lidé mívají často sebevražedné myšlenky. Ty výrazně ovlivňují kvalitu rehabilitace.
Rozhodující je totiž také vůle nemocného cvičit a rehabilitovat. Celková nálada má vliv na vytrvalost. Zejména u CMP (cévní mozkové příhody) se při rehabilitaci jedná o týdny, měsíce a někdy i léta. Je to tak.
Bohužel.
Vlastně B O H U D Í K.
Bohudík za to, že ke zlepšení dochází i po tak dlouhé době.
Za tím si stojím na 100%.
Proto je třeba nutná dávka trpělivosti od všech zúčastněných.
Jak pomoci?
Na řešení musíme začít pracovat ihned, jakmile víme, v jakém stavu a čeho je blízký schopen.
Nejdříve je nutné najít způsob jasné komunikace. Jedna kamarádka - klinický logoped si proto říká komunikační terapeut.
To je jedna ze základních podmínek - umět se dorozumět. S tím by nám měl pomoci klinický logoped.
Lidé po poranění mozku bývají ve stavu, kdy je právě kvalita komunikace výrazně změněna a člověk třeba poměrně dobře vnímá okolí, ale neumí mluvit. Proto je třeba najít "komunikační rituály". Co je "ano", co je "ne" a další významy. Aby uměl sdělit, že "to bolí", že "je to studené" a další jiné pocity.
Jakmile zvládneme tento základní předpoklad, resp. ihned, pouštíme se do rehabilitace.
Přestože sám třeba nepohybuje rukou, či nohou, musíme provádět tzv. pasivní rehabilitaci k zachování hybnosti v kloubech ((k čemu fungující nervy a svaly, když je zatuhlý kloub). Končetinou pohybujeme (i prsty, zápěstím, kotníkem) tak, jako by byly zdravé.
Celá rehabilitace je hodně složitá záležitost, při které je nutná spolupráce více odborníků, velice citlivý a individuální přístup.
Hlavně ale velká trpělivost a vytrvalost. Obecně se dá říct, že sportovcům se daří lépe, protože jim tyto vlastnosti nejsou cizí.
MUDr.Václav Lukáš, dr@pomrtvici.cz, www.pomrtvici.cz, www.mrtvice.brainjogging.cz
