Nemoc, stáří a kombinace obojího limitují často velmi výrazně obě strany. Jak nemocného, tak blízkého, nebo nejbližší okolí. Nemocný byl před nemocí (myslím pochopitelně stavy, které jsou závažnější) schopnější. Nejkomplikovanějším problémem bývá horší schopnost domluvit se. Na rozdíl od lidí, kteří jsou jinak bez tzv. fatických problémů, a přesto nejsou schopni domluvit se, nemocný člověk tuto snahu má. Mezi ním a okolím se může vytvořit těžko překonatelná bariera. Nemocný kolikrát velmi dobře rozumí. Dokonce ví, co by chtěl. Nemoc mu však zabrání to sdělit, či vykonat.Proto vám předkládám malý návod, jak to zvládat. Zásady komunikace s osobami s narušenou komunikační schopností (afázií)• Nekřič na mne, nejsem hluchý.• Dotýkej se mne, cítím se pak být zapojený do komunikačního dění okolo mne.• Když se mnou mluvíš, dbej na to, abych ti viděl do obličeje, usnadníš mi tím správně ti porozumět.• Když o mně hovoříš s kolegy, nehovoř, jako bych nebyl přítomen.• Používej krátké věty a slova s jasným, jednoznačným významem.• Doprovázej svou komunikaci se mnou jednoduchými gesty - usnadníš mi správně ti porozumět.• Někdy nebudu s jistotou rozumět, co po mne žádáš, ale jistě tě dokážu napodobit.• Měj se mnou trpělivost a dej mi čas, ať se mohu vyjádřit.• Žertuj, legraci chápu, ale nezesměšňuj mne!• Nevyhýbej se mi.• Ubezpečuj mne, i mé blízké, že stále zůstávám člověkem. Zpracováno podle Mgr. Ivany Šemberové, klinického logopeda ÚVN Praha, tel.: 602977602, e-mail:ivana.semberova@uvn.czMUDr.Lukáš, dr@pomrtvici.cz, www.pomrtvici.cz, www.mrtvice.braingame.cz