Lektorka češtiny pro cizince, asistentka handicapovaných, prodejkyně a pořadatelka výletů, grafik, masér a profesionální sportovec, restaurátor historických předmětů. Povolání mají různá a cesty životem také. Teď se ale spojili, aby pomáhali těm, kteří práci ještě nemají. Tým kmenových Srdcerváčů, složený z pěti aktivních handicapovaných lidí (jejichž obsáhlé profily včetně videomedailonků si můžete přečíst na webových stránkách projektu (http://www.srdcervaci.cz/o-projektu-srdcervaci), se rozhodně nenudí. Kromě shánění nových zážitků a dárků pro katalog a setkávání se s laskavými dárci také navštěvují ve všech regionech České republiky držitele ochranné známky Práce postižených. Známka, udělovaná po přísném posuzování firmám, mezi jejichž zaměstnance patří i lidé se zdravotním postižením a které vyrábějí produkty s prokazatelnou účastí minimálně 75 procent těchto pracovníků, získává postupně na hodnotě. Kromě oficiálního potvrzení splnění přísných nároků a kritérií je také dobrou vizitkou společenské hodnoty firmy. Přijměte pozvání na jednu z takových výprav: Je pátek, 9 hodin ráno. Letní teploty už sice patří historii, Srdcerváči jsou ale připraveni vyrazit a já s nimi, abych se podíval, jak se se svým náročným úkolem perou. Jede se do lázeňského města Poděbrady, kde navštívíme Handicap centrum Srdce, o.p.s, držitele známky Práce postižených s více než 80 procenty handicapovaných zaměstnanců. Nálada je výborná, cestou se probírá agenda uplynulého týdne. Přebírání nových zážitků od projektových dárců, prezentační akce, shánění zážitků, program je skutečně nabitý a jeho shrnutí se do poměrně krátké jízdy z pražského Karlína do Poděbrad nevejde. Dostat ale jméno projektu mezi lidi se daří. Při zastávce na čerpací stanici se k našemu Seatu, polepenému srdcerváčskými značkami, žene rázný prošedivělý muž středního věku a sportovní postavy. „Já za vámi už hezkou chvilku jedu a slyšel jsem vaši reklamu v rádiu...co jste zač?“ vrhne se na nás dřív, než stačíme pozdravit. Dostane vysvětlení i letáček, uznale pokyvuje hlavou. Naše řidička Radka podotýká, že to prý není poprvé, co se u auta zastavují náhodní lidé s tím, že už o projektu slyšeli. Do Handicap centra Srdce, jehož hlavním posláním je komplexní péče o osoby s mentálním postižením, dorazíme okolo půl jedenácté. Ujímá se nás pan ředitel Mgr. Michal Šmíd. Martin a Ivana, naši Srdcerváči pro dnešní den, s ním dělají rozhovor na kameru. Ptají se na jeho centrum, na udělení známky Práce postižených i na to, kdo je podle něj Srdcerváč. V rozhovoru se pokračuje i s milou paní účetní, která mluví o zkušenostech s pomocným financováním z úřadu práce. Musíme jí jen slíbit, že video se bude stříhat, bývá totiž do kamery nervózní. Pak dostanou prostor i zdejší klienti a zaměstnanci. Ti pracují podle svých schopností a zálib. Někdo vyrábí molitanové hračky, někdo mýdlo, někdo kompletuje součástky pro automobilový průmysl. Právě tam ocenění kvality Práce postižených poděbradskému Handicap centru Srdce pomohlo. Dokazuje, že zdejší práce má nadstandardně kvalitní úroveň. Té si, podle slov pana ředitele, také odběratelé řádně cení a odměnou jsou právě stabilní zakázky v době, kdy je celý trh subdodavatelů přesycen. Chvíli trvá, než projdeme všechna pracoviště a natočíme všechnu tu skvělou práci, která se tu odvádí. Dostane se nám i pohoštění a uznání za to, že se projekt Srdcerváči jako jeden z mála nesoustředí pouze na Prahu, ale že napomáhá i rozvoji v regionech. Kromě dobré pizzy si vychutnáváme i potřebnou konverzaci. Skoro nejpodstatnější tak na naší návštěvě není samotný medailonek, který natáčíme, ale výměna know-how, šíření zajímavých myšlenek a někdy i obchodních příležitostí, které pomáhají dostat povědomí o kvalitě práce handicapovaných dál. Je to tak, podle slov Srdcerváčů, skoro na každé návštěvě. Odjíždíme plni dojmů a nabiti novou energií. I z dnešní návštěvy se zdá, že se trh příležitostí pro handicapované mění k lepšímu. Hned v pondělí čeká Srdcerváče další. Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Bulletin 4 / 2013