"Jedna z komerčních televizí nás vyzývala, abychom pomohli zveřejnit hrdinské příběhy. Aby to nezapadlo, chci touto cestou poděkovat našim ""neznámým"" hrdinům. Neznámí jsou ale jen pro veřejnost. Nám jsou velice blízcí. Podílejí se významně na našem návratu do smysluplného života. Podpírají nás ve chvílích nejtěžších.Ať po mrtvici, úrazu, infekci. Na cestě k uzdravení po jakémkoliv zdravotním zádrheli. Sami toho mají často ""plné kecky"". Přesto nepolevují. Po jakémkoliv poškození mozku, nebo zásahu do dosavadního života bývá těžko. Přichází to, jako blesk z čistého, jasného nebe. Náhle a nečekaně. Připraven není nikdo.Život je často naruby. ""Hin sa hukáže"". Kdo je jak silný. Kteří ""blízcí"" jsou opravdoví, kdo je pravý přítel. Pacient by měl udělat inventuru toho, o co přišel, co se dá ještě spravit a jaká omezení ho čekají. Je to VELMI těžké. Ne ta revize, ale to přizpůsobení se. Člověk se ocitne náhle v jiné pozici. Je většinou více závislý na druhých. Připomínám běžné hrdinství. Jeho nositeli jsou stovky, nejspíše tisíce lidí. (V roce 2009 mě potrefila cévní mozková příhoda, lidově mrtvice. Jako lékař jsem cítil, že bych mohl toho nepříjemného zvratu v životě využít k pomoci podobně postiženým. Založil jsem vlastní web www.pomrtvici.cz a začal psát blog . Převážně se věnuji mrtvici. V průběhu času se mi ale začalo ozývat mnoho dalších nemocných a jejich příbuzných i s jinými nemocemi a postiženími.)Moje SVĚDECTVÍ: Je hodně, spíše tisíce, bezejmenných, avšak konkrétních blízkých, kamarádů, ale i naprosto anonymních svědků této události, kteří často bez jakékoliv odměny, publicity, či vděku pomáhají v návratu do smysluplného života. Začíná to první pomocí a pokračuje mnohdy nesmírně dlouhou a obtížnou dobou rekonvalescence. Především ta doba po zachránění života vyžaduje notnou dávku lidství.Proto děkuji alespoň touto cestou všem, kdo pomáhali, pomáhají a pomáhat budou. Svoji pomoc berou spíše, jako morální službu. Dokumentů, včetně těch filmových je mnoho, a proto je velmi těžké nějaký vybrat. Budu ale velmi rád, když mi své ""obyčejné"" příběhy napíšete. (třeba soukromě do mailu).Děkuji blízkým. MUDr. Václav Lukáš, dr@pomrtvici.cz"