V souvislosti s různými chorobami a postiženími se mluví o správném zahájení rehabilitace. Prvotní cvičení bývá často převážně pasivní, teprve v průběhu času rehabilitujeme aktivně. Co to znamená? Pasivní rehabilitace zajišťuje udržení a eventuálně rozšíření rozsahu pohybu tak, aby byla funkce vůbec vykonatelná. V praxi to znamená, že bychom se měli snažit hybnost v příslušném kloubu dostat tam, kde byla před onemocněním. Platí to u všech chorob, které ji nějak omezí. Píšu to hlavně proto, že jsem se setkal s přístrojem, který aktivní hybnosti pomáhá, ale je použitelný pouze tam, kde nebyla rehabilitace kloubu zanedbána. Pacienti byli smutní z toho, že pomůcka je vlastně k ničemu. Můžeme mít spravený motor a převody. Jsou-li ale zarezlá kola, je nepravděpodobné, že se budou točit. Budou-li však řádně hybná, je šance, že pohonná jednotka bude mít čím točit. Nejde tedy jen o rehabilitaci po cévní mozkové příhodě, ale i o poúrazové a pooperační ortopedické stavy a jiná postižení. Tedy cvičit co nejdřív. To znamená, pokud to celkový zdravotní stav umožňuje a třeba je pasivně. To je nesmírně důležitý základ úspěšnosti celé rehabilitace.