"Na mnoha místech lze, nejen ode mne, slyšet, že cévní mozková příhoda je velmi nepříjemná životní zkušenost. Přichází náhle a zaskočeni jsou všichni, co jsou v problému (i nejbližší) (""jen v ČR"" je mrtvic téměř 50 000 ročně, tzn., že život ovlivní mrtvice zhruba 150 000 lidem). Blízcí i nemocní pak nešťastně hledají informace. Ale především jakýkoliv náznak pomoci. Odborná pracoviště většinou zvládnou akutní stav. Tzv. následná péče je však stále popelkou. Přinuceni situací, berou věc do svých rukou pacienti, kteří v sobě našli dostatek síly, aby pomáhali i ostatním. Zakládají různé organizace a sdružení. I proto jsem založil web www.pomrtvici.cz. Podnikám ale i další pomocné aktivity. Všechny směřují k aktivní pomoci, orientaci v dosud neznámém problému a k posílení sebevědomí. Tolik potřebného zejména v další fázi. Po překonání prvních okamžiků, různě dlouhých, totiž nastává děsivě dlouhá, někdy až úmorná a rozhodně nelehká, cesta za zlepšením. Hlavní břemeno je na nemocném a hodně i na jeho blízkých. Je úžasné sledovat handicapované a jejich nejbližší, jak bojují a tuto nelehkou situaci zvládají. S různými úspěchy. Někomu to jde rychleji, někomu třeba i hodně pomalu. Nikdo ale naději neztrácí a dere se dál. Každý zápolí s jiným deficitem. Navzájem se povzbuzují. I když jsou občas smutnější, smích nikdy nechybí. Být nemocný a ještě být smutný, to by bylo přespříliš. "