Neobejde se bez ní žádná kuchyně, proto je to naše nejdůležitější zelenina. Tato plodina je velice stará, pochází z území střední Asie, kde se vyvinula z planého druhu. Později jí pěstovali Indové a Číňané, ale znali jí už ve starověku také Římané, Řekové a Egypťané. Uvedené národy cibuli užívaly nejenom v kuchyni , ale především pro její léčivé účinky, kterých má celou řadu. Obsahuje vitamín A (který například zvyšuje odolnost proti nemocem, stimuluje obranné buňky a chrání sliznice před vysušením), dále řadu B a vitamín C, z nerostných látek zejména vápník, fosfor, železo, selen a z výživového hlediska něco glukózy a hlavně vlákninu. 100 g jarní cibulky má asi 79 kJ, stejné množství podzimní 167 kJ. Její štiplavé aroma a vhánění slz do očí při zpracování má na svědomí přítomná síra, kterou ještě podporuje zinek, již zmíněný vitamín C a také přírodní chemická sloučenina quercetin (která má nezanedbatelné protirakovinné účinky). Všechny tyto látky způsobují, že cibule se označuje (spolu s česnekem) jako přírodní antibiotikum, proti němuž viry a bakterie nemají šanci. Toho využívají hojně hlavně maminky při léčení kašle a rýmy u svých dětí. Dále se cibule užívá jako prostředek k čištění krve a dýchacích cest, ke snižování krevního tlaku, stimulaci práce srdce a krevního oběhu, k povzbuzování trávení a zvyšování chuti k jídlu. Také jí lze využít jako lék při snižování hladiny cukru v krvi a jako přírodní dezinfekci či diuretikum (pomáhá v případě zadržování vody v těle, močových kamenech a dně). Už naše babičky znaly příznivý účinek této zeleniny na bradavice a při komářím či vosím bodnutí (kdy mírní otoky), také byla známá proti revmatismu. Údajně má vliv i na naši náladu (díky obsahu kyseliny listové) a rovněž se podílí i na růstu buněk v organismu. Prostě cibule je univerzální. Můžeme z ní připravit léčivý sirup (nakrájenou plodinu pokapeme medem, nebo posypeme cukrem, necháme působit a vzniklou šťávu užíváme po lžičkách ráno a večer) či čaj (necháme přejít varem 2 cibule v půl litru vody) anebo protirevmatický nápoj (3 neoloupané paličky vaříme 15 minut a pijeme po šálcích 2x denně), nebo jí nastrouhanou přikládáme jako odklad na postižené bolestivé místo. Nesmíme zapomenout ani na to, že cibulové slupky se dají použít jako barvivo (třeba k barvení velikonočních vajíček) a své uplatnění má i v kosmetickém průmyslu, kdy cibulové tonikum prý chrání před vypadáváním vlasů. Plodinu je třeba správně skladovat : ve tmě a chladu. Jinak hnije, případně vytváří nové výhonky. Její spotřeba neustále roste, ale u nás je údajně stále nedostatečná, protože ročně zkonzumujeme asi šest kilogramů místi doporučených devíti (na jednoho dospělého obyvatele). Na druhou stranu ale také platí, že všeho moc škodí – nadměrné pojídání cibulí způsobuje plynatost, což je jev poněkud nepříjemný (zvláště ve společnosti). Chceme –li se vyhnout slzení a pálení očí při krájení, namočme nůž do horké vody (tento fígl jistě znají všechny hospodyňky a kuchaři). Prostě cibule je nejen nezastupitelná, ale v přiměřené míře také zdravá a léčivá. Na to bychom měli myslet především.