Sůl nejen dolaďuje u mnoha pokrmů jejich chuť působící naše chuťové pohárky, je také nezbytná pro naše zdraví. Její přiměřené množství zabezpečuje normální činnost nervů a svalů, aktivizuje některé enzymy a produkci žaludečních šťáv. Při jejím nedostatku je ohroženo trávení cukrů, vyznačuje se nízkým krevním tlakem, ranní únavou, může nastat i neuralgie. Nedostatek soli může být zapříčinit slabost a mdloby, jako příklad uveďme sportovce, kteří ztrácejí potem značné množství soli. Naopak nadbytek soli je všeobecně považován za škodlivý, neboť je vytlačován draslík a vápník, naproti tomu sodík ve tkáních váže tekutiny, což způsobuje otoky. Ještě donedávna se mělo za to, že časté solení také zvyšuje krevní tlak.

Nové důkladné výzkumy však tuto domněnku neprokázaly. Podle nich má ve skutečnosti přesolování na zvýšení krevního tlaku jen malý vliv a týká se zhruba pouze 15 procent obyvatelstva, a i nich jen velmi málo. Zpráva německé Společnosti pro potravinářskou medicínu a dietetiku v Cáchách uvádí, že u zmíněných 15 procent osob, které jsou z hlediska krevního tlaku na sůl citlivé, sníží neslaná dieta tlak krve jen asi o pět milimetrů rtuťového sloupce tlakoměru – tedy jen minimálně. Koho trápí vysoký krevní tlak, může ho pozitivně ovlivnit mnohem více, když spíše sníží tělesnou váhu.

Naopak dlouhodobě nedostatečný příjem soli může tělu uškodit, jak varovala badatelka ve výživě Bettina Generová. To se týká zejména starších lidí, u nichž potlačování žízně a snižování soli vede k odvodňování organismu s možným následným kolapsem oběhových funkcí.

Přitom tvrzení, že silnější solení škodí, vzniklo ze špatně interpretovaného výzkumu na pokusných zvířatech ve Spojených státech v 70. letech minulého století. Přenesení poznatku o škodlivosti soli na člověka se ukázalo jako chybné, neboť lidský organismus má proti podobnému procesu zabudovány ochranné mechanismy a reaguje podstatně komplexněji. Jak odborníci zdůrazňují, pozdější pokusy na lidech neprokázaly žádnou souvislost mezi mírou konzumace soli a zvýšeným krevním tlakem.

Antropologické výzkumy naznačují, že potřeba solit se objevila v době, kdy lidé začali pěstovat zeleninu, kterou zařadili do svého jídelníčku spolu s vařenou potravou. Vysvětluje se to tím, že lidé a zvířata, kteří konzumují hodně masa, získávají dostatek soli ze zvířecí krve. Býložravci jsou nuceni najít si její náhradu. Domestikovaná zvířata pak vyhledávají soliska, poskytující jim kromě soli i další potřebné minerály.