ČlánkyIV. Psychiatrická nemocnice Bohnice
IV. Největší stavební zajímavosti areálu
a) Administrativní budova, (hlavní vchod)
Slouží svému původnímu účelu dodnes. Sídlí zde vedle vedení nemocnice i kanceláře administrativně – technických úseků nemocnice a také ústavní lékárna. Stavbu, připomínající barokní zámeček, navrhl architekt Václav Roštlapil, stejně jako kostel sv. Václava nebo vodárenskou věž v centru nemocnice i mnoho pavilonů. Budova administrace byla dokončena v roce 1909. Tato stavba připomíná i obdobné Roštlapilovy stavby v Praze – monumentální Strakovu akademii na Klárově (dnes sídlo Vlády České republiky) a budovu Akademie výtvarných umění na Letné.
b) Kostel sv. Václava
Je největší dominantou celého areálu. Základní kámen tohoto secesního kostela byl položen 17. prosince 1914. Do užívání byl kostel dán 1. listopadu 1919, kdy byl vysvěcen. Kostel byl vystavěn firmou významného prvorepublikového podnikatele a politika Otakara Nekvasila z Karlína. Už zdálky je vidět 55 metrů vysokou kostelní věž, která měla být odstraněná za II. světové války, aby její měděná báň nebyla použitá jako orientační bod při leteckých náletech spojeneckých vojsk na Prahu. Na štěstí se tak nestalo. Po únoru 1948, kdy velkou část Psychiatrické léčebny, včetně kostela, proměnilo Ministerstvo obrany ve vojenská kasárna, byla věž součástí protivzdušné obrany Prahy. Není též bez zajímavosti, že firma Hainz, která do ní roku 1922 instalovala věžní hodiny, se o ně stará dodnes. Do věže kostela, která je od II. světové války bez zvonů (všechny tři byly posvěceny 21. 12. 1930), však z bezpečnostních důvodů není vstup povolen.
V letech 1951 až 1989 sloužil kostel převážně jako skladiště, z původní výzdoby uvnitř kostela se zachovalo jen málo. Na vnější straně kostela však nalezneme obrazy z glazurovaných dlaždic. Jedná se o naše národní světce: sv. Václava a sv. Ludmilu na průčelí, sv. Anežku na západní zdi kostela a sv. Vojtěcha na východní. U vchodu do sakristie, který se nachází na západní straně kostela a v současnosti je opatřen mříží, je vyobrazení Matky Boží s dítětem, kam pacienti často přicházejí zapálit svíčky a vyslovit své modlitby, když je kostel zamčený. Zachovala se rovněž vnější sochařská výzdoba, ať už se jedná o sochy patronů lékařského stavu sv. Kosmy a Damiána od Františka Hergesella ml., anebo o pískovcový vstupní portál od Celestýna Kloučka, který zachycuje motiv Ježíše jako Dobrého pastýře, pod ním klečící anděly, kteří se klanějí kříži, a nad ním je umístěn státní znak v podobě dvouocasého lva.
Interiér kostela byl v letech 1948 až 1989 silně poničen a proto si můžeme už jen připomenout, že autorem trojdílného hlavního oltáře s obrazem patrona kostela sv. Václava na koni a s věrozvěsty sv. Cyrilem a Metodějem po stranách, byl Jakub Obrovský, který je i autorem dalších postav v kostele.
Původní mobiliář byl rozvezen do několika míst a dnes je možno vidět v kostele sv. Vojtěcha v Libni např. kazatelnu s vyobrazením starozákonních proroků Izariáše, Daniela, Jeremiáše a Ezechiela od Štěpána Zálešáka, projít si křížovou cestu, využít zpovědnici, nebo si jen sednout do původních lavic. Nejdále je však umístěn hlavní oltář, bohužel už bez obrazu sv. Václava, který se nachází v kostele Nejsvětějšího srdce Páně ve Velkém Oseku u Kolína (obrazy sv. Cyrila a Metoděje od Jakuba Obrovského v něm visí odděleně na bočních stěnách) a tam také naleznete křtitelnici ze sliveneckého mramoru od Karla Gabriela a z bohnického kostela odvezenou sochu Panny Marie z bílého kararského mramoru od sochaře Františka Úprky, bratra malíře Joži Úprky. Paramenta (textilie užívané při liturgii, ale i nádoby), která pro kostel sv. Václava vytvořil Josef Fanta, se ocitla neznámo kde.
Na kůru nalezneme varhany, které pro kostel získala nadace Bona poté, co doprovázely bohoslužbu při návštěvě papeže sv. Jana Pavla II. v Praze na Letné 27. dubna 1997. Původní bohnické varhany z roku 1929 je možné si poslechnout v kostela sv. Jana Nepomuckého v Košířích.
Zvláštní historií si prošla okna v kostele. Při jeho postavení se jednalo o barevná okna od Josefa Hlavína, která zachycovala další světce, kteří bývají řazení mezi české zemské ochránce: sv. Josef, sv. Vít, sv. Zikmund, sv. Anna, sv. Zdislava a blahoslavená Mlada. Tato okna byla však rozbitá po roce 1951, kdy prostor kostela využívali vojáci postupně jako kinosál a tělocvičnu, než se stal skladem zeleniny a poté nábytku. V šedesátých letech, kdy kostel sloužil jako depozitář pro sochy, byla původní okna nahrazena novými s motivy humanistického realismu (Práce, Mír, Budoucnost, Uzdravení, Láska a Pomoc bližnímu) od Milana Halušky, která jsou dnes uskladněná na půdě kostela. Svým výtvarnými motivy měla odpovídat zamýšlenému využití kostela jako muzea psychiatrie a výstavní síně. Při rekonstrukci kostela na začátku devadesátých let byla na žádost památkářů okna zasklena tvrzeným mléčným sklem.
Kostel sv. Václava byl v roce 1993 znovu vysvěcen tehdejším arcibiskupem pražským kardinálem Miloslavem Vlkem, za přítomnosti papežského nuncia Giovanniho Coppy. Stále je pokračováno nejen v rozvíjení duchovní péče o nemocné přímo na pavilonech, ale také v doplňování výzdoby a vybavení nemocničního kostela.
V kostele sv. Václava, který byl původně vystavěn pro katolickou liturgii, jsou v současnosti pravidelně slouženy kromě nedělních římskokatolických bohoslužeb také bohoslužby evangelické, husitské a probíhají zde i setkání nad Biblí. Mimo liturgických a terapeutických účelů je nemocniční kostel využíván rovněž pro konání kulturních akcí, které se už staly součásti společenského života nejen Prahy 8.
