O sebevědomí se mluví v souvislosti se všemi činnostmi lidského života. Jsou lidé, kteří se domnívají, že jejich schopnosti mají špičkové, skoro až nadstandardní parametry. Opakem jsou ti, kteří si nevěří v ničem. První skupina bývá někdy až směšná, ti uťápnutí si spíše škodí. Tím, že nemají odvahu provádět víc, než na co si věří. Mluvím o tom ve vztahu k nemoci a rehabilitaci. Ti, kteří mají díky nemoci nějaký deficit, se často dostávají do situace, kdy se z jakýchkoliv příčin bojí jít na veřejnost. Cítí své omezení, jako brzdu dalšího fungování mezi zdravými lidmi. Spolupacientka s ochrnutím jedné poloviny těla se neodvažovala chodit nakupovat, protože se bála reakce okolí. Poté, co se odhodlala k nákupu, zjistila, že to není tak hrozné, jak si představovala. Další kamarád se odvážil k cestám hromadnou dopravou teprve po několika letech, a … pohoda. Buďte odvážní, sebevědomí. Vy byste se k podobně nemocným určitě chovali normálně, tak si nemyslete, že na vás kouká celý svět. Mezi dobrými se budete cítit dobře, nedobří se možná nebudou chovat tolerantně. Ti ale nemají nárok, aby vám kazili náladu.MUDr. Václav Lukáš, dr@pomrtvici.cz, www.pomrtvici.cz, www.mrtvice.brainjogging.cz