OTÁZKA TÝDNE:Kde se ukládá zdravotní dokumentace zemřelých pacientů? Za jakých podmínek do ní mohou nahlédnout rodinní příslušníci?ODPOVĚĎ:Zdravotnickou dokumentaci vede a uchovává ten, kdo zdravotní službu poskytl. Dohledat se tedy dá v příslušném zdravotnickém zařízení. Doby povinného uchování této dokumentace, zásady pro její uchování či postup při jejím vyřazování a zničení po uplynutí dané doby jsou stanoveny samostatnou vyhláškou č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.Doba uchování zdravotnické dokumentace zemřelého pacienta je v naprosté většině stanovena na 10 let od úmrtí. Pokud však například lůžkové zdravotnické zařízení, které pacienta dříve ošetřilo, nemá informaci o jeho úmrtí, musí zdravotnickou dokumentaci uchovávat 40 let od poslední hospitalizace. Kratší doba je obecně stanovena pro výsledky laboratorních a dalších pomocných vyšetření, které se uchovávají jen 5 let od provedení vyšetření, nebo pro ambulantní péči, kde se dokumentace nesmí zlikvidovat 5 let po posledním vyšetření pacienta. Výjimkou je dokumentace u praktického lékaře, gynekologa a stomatologa, která se musí uchovávat 10 let od případné přeregistrace pacienta jinam nebo opět 10 let od úmrtí.Pro nahlížení do dokumentace zemřelého pacienta je pak směrodatný odst. 4 v § 33 zákona o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.). Podle něj mají osoby blízké zemřelému pacientovi, popřípadě další osoby určené pacientem, právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel, a informace o výsledku pitvy, byla-li provedena, včetně práva nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu a pořizovat z nich výpisy nebo jejich kopie. Do zdravotnické dokumentace je možno nahlížet a pořizovat si její výpisy nebo kopie vždy pouze v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem a tak, aby nebyl narušen chod pracoviště a poskytování zdravotních služeb. Tato podmínka je obecně platná a týká se i samotného pacienta.Pokud si oprávněná osoba nepořídí výpis nebo kopii vlastními prostředky na místě, pořídí pro ni kopii zdravotnické dokumentace za úhradu poskytovatel. Ceník musí být umístěn na místě veřejně přístupném a cena nesmí přesáhnout skutečné náklady. Jestliže poskytovatel není schopen zajistit nahlížení do zdravotnické dokumentace, musí sám pořídit kopii zdravotnické dokumentace, a v tom případě za ni nemůže požadovat úhradu.Rodinní příslušníci ale nemají na informace nárok automaticky. Zemřelý pacient totiž mohl za svého života vyslovit zákaz sdělovat informace o svém zdravotním stavu i osobám blízkým. Pak jim lze informaci podat pouze v případě, že je to v zájmu ochrany jejich zdraví nebo ochrany zdraví další osoby, a to pouze v nezbytném rozsahu.Mgr. Oldřich Tichývedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí