Projekt Šance jako první již od roku 1995 poskytuje preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, oběti obchodování s lidmi, a mladé lidi, kteří žijí v České republice v osamění a zapomenutí. Za svoji přínosnou činnost byl projekt po dlouhodobém sledování kladně ohodnocen komisaři Evropské unie a také opakovaně vyznamenán, stejně jako jeho vedoucí László Sümegh, který v roce 2010 převzal cenu Křesadlo – cenu pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci, za dobrovolnictví vykonané pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové. Patronkami Domu Šance jsou Táňa Fischerová, Marta Kubišová a Marie Rottrová, kmotry pracovní dílny Petr Janda a Petr Novotný. Z dalších osobností, které projekt Šance podporují, jsou Eva Urbanová, Jiřina Bohdalová, Marek Eben, Zdeněk Troška, Saskia Burešová, Martin Dejdar, Ivan Hlas, Kamil Střihavka a mnozí další. Přes všechny potíže, překážky i nepochopení nikdy nepolevil v úsilí pomáhat dětem a mladým lidem, kteří neměli dost štěstí, aby mohli žít běžným životem. Často zapomenutí a ponecháni napospas tvrdým podmínkám přežívání na ulici nedostali šanci stejných příležitostí jako ostatní k plnohodnotnému žití. Jaké jsou příběhy klientů? Těch, kterými někteří „lepší lidé“ opovrhují a bez znalosti a porozumění jejich osudu je odsuzují? Na webových stránkách Projektu Šance čteme: „Jirku jsem poznal minulou zimu, ležel na lavičce v parku. Otec ho vyhodil z domu, když mu bylo patnáct, matka se k němu neznala od narození. Protloukal se, jak se dalo, ale skončil na ulici. Z čeho dnes žije? V jeho věku, bez vzdělání a sociálních návyků to nemá jednoduché. Jsou však lidé, kteří jsou ochotni mu zaplatit. Platí mu za jeho mládí, za jeho tělo… Proč to dělá? Aby neměl hlad! V sedmnácti byl pozitivní na žloutenku typu B i C. Dnes umírá. Snažil jsem se mu pomáhat, jak se dalo. Přesvědčoval jsem ho o tom, že po sobě nesmí nechat šlapat, že stojí za to žít, že život není jen nádraží, hlad a nepřátelství. Asi i vinou našeho nedostatečného zázemí, které mu nemohlo nabídnout víc než rady, zmizel. Navždy. László Sümegh – streetworker…a za ta léta to jsou desítky příběhů, stovky… Honzovi rodiče se rozvedli, když byl kluk v pubertě. S novým otčímem si nerozuměl. Před Vánocemi se měla máma rozhodnout. Nový přítel, nebo syn. A Honza skončil na rok v péči státu v „děcáku“. Po roce, když přítel od mámy odešel, se Honza mohl vrátit, ale byl nezvladatelný. Máma ho vyhodila. A táta? Otevřel mu na řetízek u dveří.“ Projekt Šance právě těmto dětem a mladým lidem nabízí cestu do běžného života formou alternativní ho vzdělávání a poskytuje různé humanitární programy vrcholící pracovní dílnou v Domě Šance. Forma pracovní terapie nese úspěch. Klienti se kromě sociálních učí i pracovním návykům, které je pomáhají začlenit do běžného života, což se daří celé třetině z nich (jen v roce 2008 navštívilo dílnu 12 239 klientů)! Z pracovní dílny přecházejí na práci v chráněném místě, odkud mohou mnohem lépe sehnat běžné pracovní místo. I my všichni máme šanci! Šanci podpořit projekt buď finančně, nebo tím, že si koupíme propisku z pracovní dílny, věnujeme dar jako „rodina „dětí z ulice“, anebo se jako profesionál v umění můžeme zúčastnit charitativní aukce. Protože bohatí nejsme tím, co máme, ale tím, co dáváme. Projekt Šance, o. s. Ve Smečkách 28, 110 00 Praha 1Tel.: 224 827 378NONSTOP Linka ŠanceTel./Fax/Zázn.: 222 211 797www.sance.info * info@sance.info