Pražská záchranná služba funguje na základě kontinentálního modelu záchranné služby, tedy s důrazem kladeným na odbornou pomoc již na místě závažné události či neštěstí. To je významný rozdíl proti angloamerickému systému, běžnému ve většině zemí světa, kdy je odborná lékařská pomoc poskytována až na příjmových odděleních nemocnic a v terénu pracují výhradně paramedici - zdravotníci s kvalifikací odpovídající našemu zdravotnickému záchranáři. Ani v Praze nezasahují samozřejmě lékaři u všech případů - a také to ani není třeba, ale v případě závažné, život ohrožující události se v našich podmínkách očekává (právě i zásluhou téměr stopadesátileté historie), že se na místo dostaví zcela samozřejmě lékař. Není náhodou, že dnes lze nacházet zřejmé paralely mezi podmínkami a způsobem práce zdravotnické záchranné služby města Vídně a situací v Praze, tedy ve městech, které prošly velice podobným historickým vývojem, mají podobné geografické a urbanistické uspořádání i demografickou strukturu. To, že záchranné služby obou těchto měst dospěly přes čtyřicetiletou vzájemnou izolaci ke stejnému vzorci fungování je nejlepším potvrzením správnosti zvoleného modelu. Lékař nezasahuje u všech případů, to by bylo při našich současných možnostech nereálné a v mnoha případech dokonce zbytečné – zdaleka ne ve všech situacích volání na tísňovou linku 155 se jedná o situace ohrožení života. Z toho důvodu je nutno tísňové výzvy diferencovat a provoz našich výjezdových skupin se dělí na Rychlou zdravotnickou pomoc (RZP) a Rychlou lékařskou pomoc (RLP). Scénář zásahu u každého život ohrožujícího stavu je – s menšími či většími obměnami – zhruba takový: Svědkové události volají tísňovou linku 155. Jedna ze zdravotních sester na operačním středisku hovor přijímá, ještě v průběhu hovoru zapisuje do počítače základní údaje. Ty posílá (také ještě v průběhu telefonátu) bezdrátovým pagingovým systémem nejvhodnější výjezdové skupině. Tu vybírá podle její aktuální polohy a dostupnosti. Všechny vozy pražské záchranné služby jsou vybaveny systémem GPS, který operátorce poskytuje možnost zjistit jejich okamžitou polohu. Průměrný hovor trvá okolo jedné minuty. V této jedné minutě musí sestra porozumět volajícímu co se přesně stalo, kde se to stalo, najít příslušné místo na digitální mapě, rozhodnout o závažnosti situace a podle rozvahy vypsat klíčové údaje vybrané výjezdové skupině. Málokdo si umí představit, jak složité je například i porozumět dezorientovanému volajícímu, kde se přesně nachází. Mohli bychom dokonce říci, že operátorky musí znát svou Prahu lépe než řidiči taxislužby – a to nemluvíme o vyhraněných situacích, kdy volající podléhá vlivem hrůzných skutečností psychické zátěži, dezorientaci a hysterii. Bez nadsázky je možné říci, že každá ze zdravotních sester na operačním středisku pražské záchranné služby během své dvanáctihodinové směny rozhoduje v padesáti až šedesáti případech zcela samostatně o osudu člověka v nouzi s malým množstvím dostupných informací a ve velké časové tísni. Čtyři lidé na operačním středisku vyřídí denně okolo tisíce telefonních hovorů na lince 155 a téměř další tisícovku rádiových relací na vysílačkách provozu výjezdových skupin. Lidský a etický rozměr takové zodpovědnosti napovídá mnohé o psychické, ale i fyzické zátěži této náročné práce. Na místo události vyráží ze stanoviště výjezdová skupina RZP. Pokud jde o život ohrožující stav (podezření na infarkt, mozkovou příhodu, popáleniny, střelné poranění, obtíže s dýcháním), vyjíždí i lékař ve voze RLP. Skupina RZP disponuje automobily s možností transportu imobilního pacienta – takzvanou „velkou sanitkou“ s plným vybavením k ošetření širokého spektra všech běžných stavů – od těžkého poranění přes náhlé srdeční zástavy až k překotnému porodu. Ve vybavení těchto vozidel je přístroj pro monitoraci EKG s defibrilátorem, přístroj pro umělou plicní ventilaci, komplexní lékárna pro léčbu kritických stavů, kyslíkové lahve, obvazový a infuzní materiál. V týmu RZP je zdravotní sestra nebo diplomovaný záchranář a řidič – záchranář. Lékař přijíždí na místo události v osobním voze se zdravotnickou zástavbou a se skupinou RZP se setkává u pacienta. Tento systém s poetickým názvem „rendez-vous“ je možné bez nadsázky označit za jeden z největších pokroků v poskytování přednemocniční neodkladné péče. Zkracuje totiž dojezdový čas k pacientovi na nejnižší možnou míru (osobní auto je v permanentně zacpaných ulicích Prahy rychlejší než „velká sanitka“) a zároveň dovoluje lépe rozvrhnout práci lékaře: ten totiž v ideálním případě na místě provede všechny zákroky a lékařské výkony potřebné k odvrácení život ohrožujícího stavu a stabilizovaného pacienta už do nemocnice veze jen skupina RZP, zatímco lékař vyjíždí k dalšímu případu. Text otištěn s laskavým svolením ZZS HMP – ÚSZShttp://www.zzshmp.cz/pro-pacienty/zachranka/