Domažlická věž, 56 m vysoká, odchýlená od svislé osy o 60 až 70 cm se zvony nZikmundem, Marií a Pavlem. Síla věžní zdi je až 2,8 m. Výstup na věž je po 174 schodech. Takto hovoří strohá čísla o unikátní historické památce, která tvoří jednu z dominant Domažlického náměstí. Z ochozu věže je vidět daleko do okolí, ale zaujme i samotné město. Za slunečného počasí je vzrušující nahlížet na všechnu pestrost historické architektury části města, která je památkovou rezervací.

Chci se touto cestou podělit o nevšední zážitek pohledu na Domažlice se všemi, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou vystoupat po úzkém dřevěném schodišti a minout zvony Zikmunda, Marii a Pavla a těžce oddechujíc vstoupit na ochoz a v tichém údivu zatajit dech nad malebnou barevností měšťanských domů s podloubím, Východní bránou městskou, tedy Dolní bránou, které se původně říkalo Pražská brána. Ta byla vybudována současně se stavbou hradeb ve 13. století. Tzv. Branka sloužila jako spojnice uvnitřní části města s předměstím. Naproti věži, přes náměstí, se honosí budova Městského úřadu, kde je na hodinách za 10 minut půl páté. Z druhé strany věže je vidět ozdobný dům s věžičkou v Kostelní ulici, ve kterém sídlí lékárna. Směrem na jihozápad vidíme Muzeum Chodska, původní středověký hrad s barokní přestavbou. Na západ se tyčí věžička Kláštera augustiánů eremitů s kostelem Nanebevzetí P. Marie. Potom už jenom letmý pohled na bazének s chladivou vodou uprostřed města, na okamžik se zadíváme do dáli a nashledanou Domažlice.