V minulých článcích jsem se dotknul možnosti, jak přistupovat ke zdraví, resp. nemoci.
Psal jsem o alternativních způsobech léčení.
Je to v podstatě vše, co jde vedle oficiální medicíny.
Snaží se, často v dobré víře, někdy kvalitně, někdy je účinnost pochybná.
Není to pouze péče o fyzické tělo, ale hodně i cesta posílením duchovní stránky.
Školní, taky se říká západní medicína, má jiné pojetí. Méně klade váhu na psychiku, více na fyzično.

V západních zemích (nejvíce) praktikovaná cesta ke zdraví je hodně postavena na fyzikálních (a chemických) vyšetřeních. I v učebnicích psychiatrie se tzv. psychosomatickým projevům věnuje velmi málo pozornosti. Pacient se zde snaží najít i tolik chybějící lidský přístup. Ne vždy úspěšně.

Zmínil jsem se o oborech, které znám. Ty, o kterých moc nevím, nehodnotím. Bylo by právě velkou chybou, vyjadřovat se "zasvěceně" k něčemu, čemu nerozumím. Proudů a směrů alternativních oborů je mnoho a není v silách jednoho člověka, aby je poznal, natož hodnotil.
Jsou však lidé, kteří kritizují ledacos, aniž by tomu rozuměli.
U alternativních metod by měl mít člověk základní zdravotní vzdělání a spolupracovat s lékaři. Pokud jím léčitel sám není. ... si myslím.
Je hodně lékařů, kteří ve snaze pomoci svým pacientům začínají studovat a praktikovat i jiné možnosti. Jsou země, kde se těmto metodám mohou věnovat pouze lékaři a jsou i země, kde mají velkou tradici a jsou oficiálně uznávány.
Právní normy bývají v tomto ohledu velmi rozdílné.

MUDr. Václav Lukáš, dr@pomrtvici.cz, www.pomrtvici.cz, www.mrtvice.brainjogging.cz