ČlánkyETIOPIE 2015
Středa 8. 7. – cesta do Addis Abeby
V Lalibele jsme prožili krásné ráno. Mě bylo sice opět zle od žaludku, asi po jejich sice výborné, ale strašně silné kávě, na kterou nejsem zvyklá. V kostele Panny Marie se konala sváteční mše, neboť bylo výročí a tak jsme se šli podívat. Cestou ke kostelu jsme viděli, jak dřou ženy i muži (občas i děti) na stavbě silnice a okolních úžasných zídkách. Bylo to dost hrozné, vydržela bych to maximálně půl hodiny. I ženy nosily kameny, holýma rukama nabíraly hlínu, míchaly maltu atd., prostě vše, co je na stavbě potřeba.
Mše stála opravdu za to. Představení v kostele byli oděni do bílých rouch a zpívali a k tomu bubnovali na dva bubny a všichni rachtali takovou řehtačkou. Nebýt mi tak zle, tak jsem si to užila ještě víc. Kluci se šli podívat ještě do jiného chrámu a dostali se do prostor, kam nás včera náš průvodce ani nevzal a bylo to prý moc zajímavé. Já seděla v chládku, dala se do mě strašná zima, tak jsem přešla na sluníčko a modlila se, ať už se kluci vrátí. Dočkala jsem se a pak už jsme vyrazili na zpáteční cestu do Addisu.
Cesta byla strašně malebná, ale pro nás z auta. Realita byla krutá, zase chatrče ze dřeva, kamene, pokryté slámou. Pro vodu chodili všichni hodně daleko, včetně dětí, které nosily i různý jiný náklad a pokud jen pásly dobytek, tak to měly oproti ostatním ještě "Havaj", i když ho hnaly taky hodně daleko. Cestou s námi Miki zajel na další, taky tesaný kamenný kostel ze 13. století, který byl velmi zachovalý, včetně fresek v něm. Ale byl bohužel až do srpna také zakrytý plachtou. Střechou zatéká a tak v období dešťů je pod "deštníkem". Zatím by být nemusel. Deště ještě nepřišly. Byl tam moc příjemný představený, pózoval, jak jsme potřebovali, prostě po všech stránkách to bylo skvělé i s krásnou vyhlídkou a úžasným klidem.
Cestou jsme viděli několikrát frontu na vodu, mají jedinou pumpu pro celou docela velkou vesnici a tak není divu. O vodu se staraly většinou ženy. Taky byla úžasná karavana všech možných zvířat, která se šplhala do dosti příkré stráni s nákladem, asi z políček, které byly dole. Od velbloudů, přes voly a oslíky po ovečky, které samozřejmě náklad neměly, i když bych se snad ani nedivila. Zvířata zde opravdu nešetří.
Obědvali jsme opět v městečku, kde jsme se zastavovali při cestě tam. Jjá si dala pizzu. Nepředstavitelné, byla dobrá, jen jsem strašně dlouho čekala, asi museli nejprve zatopit v peci. Kluci si dali opět nějaké místní speciality, které opravdu nemusím, všechno hodně pálí, i ta pizza, ale jen mírně.
Kolem sedmé jsme konečně dorazili do Dese, kde dnes přespíme. Ubytování je dobré, postele čisté, jen ta koupelna opět za moc nestojí. Ale teče voda, i odtéká, i když mizerně a zásuvky a světla jsou, jako téměř všude, dost vyviklané. Jak říká Bohouš, to je od Čechů, jak tam rvou ty větší kolíčky a pak to nemůžou vyndat. Zatím jsme žádného Čecha nepotkali, ale proč jsou vyndané i vypínače, to mi nějak nesedí. Ale mám i vypráno, i když špunty zatím nikde nikdy nefungovaly. Ještě že máme můj univerzální. Kluci stále nejdou a mně se chce strašně spát. Mám zamčeno. Honzovi se nějak nelíbil vrátný
