Když se tak ohlédnu dneska zpět, tak cestování po Česku se mi zdá oproti této cestě jako školní výlet. Přeci jenom 2500Km se jede i s přestávkami asi 35 hodin. Takže třeba jízda z Prahy do Plzně se vám potom zdá jako cesta do práce. Vyjeli jsme tedy po dálnici směrem na Rozvadov, pak v Německu na Hannover a Hamburk, přes hranici do Dánska, kde jsme si vybrali, místo plavby trajektem, cestu přes mosty až do Švédska. Už za Odense najedete na první osmikilometrový most směrem na Kodaň, ale nic se nevyrovná, jak se říká, öresundskému mosto-tunelu z Kodaně do švédského Malmö. Unikátní Öresundský most-tunel spojil 1. července 2000 poprvé Švédsko s evropskou pevninou. Po více než 100 letech plánování tak mohla první auta projet mezi Dánskem a Švédskem bez přesedání na trajekt. Most spojuje dánské hlavní město Kodaň se švédským přístavním městem Malmö. Stavba s délkou přes 16 kilometrů je druhým největším pevným most-tunelem na světě. Přes most přejede denně až 10 000 automobilů. Celá stavba je 16 380 metrů dlouhá a sestává ze 430 metrů dlouhého umělého poloostrova na dánské straně, 4050 m dlouhého tunelu Drogden, 4055 metrů dlouhého umělého ostrova Peberholm (v blízkosti ostrova Saltholm) a 7845 metrů dlouhého mostu. Nejhlubší místo tunelu je 20 metrů pod hladinou moře, visutý most má ve střední části dva pilíře o výšce 204 metrů, které jsou od sebe vzdáleny 490 metrů ve výšce 57 metrů nad hladinou.To jen tak z historie tohoto mostu. Jinak ovšem nic nenahradí vidět tuto nádhernou a monumentální stavbu na vlastní oči. Potom už je cesta tak trochu nudná. Proto že při jízdě po dálnicích toho z okolní krajiny moc nevidíte. Pak už následovala cesta na Göteborg a přes další hranice až do norského Osla. Zde již začíná to příjemnější cestování, co se týče okolní krajiny, ale zato pomalejší. V Norsku se ani nikam nepospíchá a ani to nejde. Po tamních silnicích, které se kroutí buď mezi horami, nebo podél fjordů, víc jak 60Km za hodinu neujedete. Z Osla vyjíždíme směr na Trondheim, no a přes všechny záludnost cesty, jsme skoro po 36. hodinách jízdy, brzo ráno dorazili do cíle naší cesty, rybářského kempu. Byli jsme unaveni, ale velice natěšeni, a to, kvůli čemu tady jsme – rybolov.