5. 9. – pondělí

Den pro mne nezačal moc dobře, ale pak se opět vše vylepšilo. Včera vydrbané adidasky se nevydržely sušit na sluníčku v zahradě hotelu ani hodinu. A to byly za cca 2,5 m vysokým plotem s ostnatým drátem. Já byla na mrtvici, naše cesta téměř začínala a já už byla bez bot a koupit se zde nedají. Tady se dali koupit maximálně vietnamky, nebo plasťáky. No zůstaly mně jen tkaničky na pověšení.

S naším „kouzelným dědečkem“ jsme opět vyrazili na trek, (já v sandálech) Tentokráte byl mnoho méně namáhavý, než včerejší a hlavně to nebylo tak do kopce. Nejprve jsme navštívili vesnici, kde měli „na dvorečku“ úžasné krápníkové jeskyně. Jsou hrozně rozlehlé, byli jsme v nich jen kousek (asi kilometr), no kam se hrabe Moravský kras. Místo držení se provazů jsme se museli chytat za krápníky, což je samozřejmě dovoleno, jiná možnost nebyla a pěkně to tam klouzalo.

Dál jsme procházeli malebnými vesničkami, dědeček vždy pokouřil s místními, tak jsme měli dost času si vše prohlédnout. Pokračovali jsme do jiné vesnice, která byla rodištěm našeho dědečka a byly to vlastně tři vesnice vedle sebe, jedna malebnější jak druhá. Mí parťáci mohli nechat oči na jedné opravdu krásné, mladé domorodce, počasí přálo, domorodci pózovali, nebyl problém s  focením, byly i fotogenické mraky. V další vesnici si kromě tabáku před chýší pěstovali i lahvovník na koteky . Občas ale byli už i zde ti mladí oblečeni „evropsky“, a tak je pravda, že jsme tam byli, jak říkal manžel, za 5 min. 12. Opravil se, že spíš 12 a pět a asi měl pravdu: Jistě ještě dál v pralese je to jiné, jsou tam možná i kmeny, které ještě nikdo neviděl, ale to se chodí pralesem mnoho dní. Například zde žijí stromoví lidé, kmen Korowai, kteří si staví obydlí hodně vysoko a to z důvodů jak bezpečnosti, tak moskytů, kteří létají jen při zemi. Zde je ještě rozšířený kanibalismus, ale pouze už jen jako pomsta za smrt, či nějakou špatnost, udělanou jiným kmenem. Toho jsme se naštěstí neúčastnili, tak daleko jsme nedošli, zde nám hrozil maximálně nějaký otrávený šíp.

 To údolí je překrásné, nejen vesničky, ale i hory a kopce, stromy a příroda celá. Unavení jsme se vrátili do hotelu, zabalili, ráno jsme odlétali. Manžel na mně pokřikoval, ať si na zahradě nezapomenu boty, prý mi je nevzali, ale nabídla jim je a taková „nabídka“ se zde neodmítá.

Takovýchto vesniček najdeme po cestách opravdu hodně

Vstup do vesnice

Zde mají domeček prasátka

Malebné vesnické ohrady

Dani jde buď na pole nebo domů

Už i děti se liší

Ladně odcházející matka s dítětem

To je asi pěkné číslo

Zde si pěstují domorodci tabák

Další z obyvatel vesnice

Příroda tu snad nadchne každého

Další cesta k Daniům