3. 9. sobota

Ke snídani jsme měli káva nebo čaj (samoobsluha), káva byla nepitelná, normální „naše mletá“, ale voda nebyla vařící a tak to podle toho vypadalo a chutnalo, lógr plaval stále navrchu a pít se to opravdu nedalo. Tak jsem si uvařila svoje a pochutnala si. Jako jídlo byl jeden bílý kynuťák a jedna zelená kynutá roláda, vše se sladkou divnou náplní asi z nějakých bobů. Zelené jsme opravdu nemohla, ale kynuťáky bílé jsem si dala (i za kamaráda -má bezlepkovou dietu), ale bez náplně, hlad je hlad a bude asi hůř. Jak říká můj manžel, čím dražší dovolená, tím větší hlad a bída.

Po této vydatné snídani jsme vyrazili místním dopravním prostředkem (bemem) do Balliemského údolí k již zmíněným Danijům. Konečná byla na trhu a tak jsme ho šli okouknout, byl opravdu velký, špinavý, ale zajímavý, zeleninu měli pěknou. Na různých odpadcích měla „Eldorádo“ prasátka i strašně krásná selátka. Prodávalo se zde opravdu vše od jídla, přes čelenky z rajčích per, po neuvěřitelně zakroucené doutníky. Chtěli jsme odjet dalším bemem dál, do vesnice Knoul, ale museli jsme počkat, prý nás bylo málo a pro 4 se to nevyplatí. Asi po hodině nás bylo 10 a vypadalo to, že konečně pojedeme. Ale jen to vypadalo. Po dalším čekání toho měli dost i místní a začali vystupovat, tak jsme vystoupili taky. No nezbylo nic jiného, než si vzít taxi a tak jsme alespoň jeli sami, i když za mnohem víc.

Balliemské údolí překročilo mé očekávání. Kolem silnice i cest jsou, jak původní chýše, tak nové malé domečky, ale na rozdíl od Biaku byla zde i políčka, kde se pracovalo. Dojeli jsme před vesnici Jiwika, kde žijí praví Daniové v původních chýších, byli oblečeni do původních „oděvů“, no prostě úplně jiný svět. Nabídli se, že nám za 40 000/osobu (našich asi 80.- Kč) ukáží mumii náčelníka. Samozřejmě jsme s radostí svolili a oni nám z jednoho domečku, tedy chýše, přinesli „sušeného náčelníka“. Jak je starý nikdo neví, podědili ho a již mnoho let mu za každých 5 let dávají na krk „tkaničku“ a má jich tam již mnoho. Je zde v okolí ještě jedna mumie, ostatní spálili misionáři, kteří tam přišli. Dřív takovou mumii mívala každá vesnice, teď je velkou vzácností. Mumie má svou chýši, ve které se stále topí a „douzuje“ a může s ní manipulovat pouze jeden člen kmene, který taky, jako jediný, má do chýše přístup Tuto opatroval jeden „vyfešákovaný“ domorodec s kančími zuby v nose (nahoru i dolu), mušličkovou náprsenkou a kotekou. Koteku měli všichni, včetně dětí. Samozřejmě za focení chtěli další peníze, ale z něčeho musí být živi a žijí skutečně nuzně, mnoho turistů sem nejezdí a je to asi jediný možný zdroj příjmu. Ale asi díky tomu, že sem vede silnička už uvažují „tržně“. Bohužel pršelo a tak jsme seděli v takovém přístřešku, kam nám mumii přinesli.

Za cigarety jsou místní ochotni udělat cokoliv, nebo alespoň hodně. Poseděli jsme, popovídali a nakonec přišel i opravdový náčelník. Hrozně milý člověk, taky oblečen pouze do koteky, ale měl ještě koženou tašku a hodinky. Ten za focení nechtěl nic, prý jsme jeho hosté a bylo vidět, že mu „obchod“ ostatních nedělal žádnou radost. Takto oblečen byl již ve Španělsku a v Japonsku, mluvil dobře anglicky a byl opravdu příjemný. Je to, řekla bych „mediálně známá postava, viděla jsem jej již na několika publikacích o Papui. O focení jsme požádali ještě dvě stařenky, které měly usekané články prstů na rukou, což je věc, která se zde praktikuje dodnes. Za každého mrtvého muže v jejich rodině se usekne ženě článek prstu ruky, vyjma úchopového palce. To je skutečně příšerný zvyk, jezdil nám mráz po zádech. Byla jsem tím opravdu otřesená a byla jsem ráda, že jsme se vrátili do hotelu, který sice nebyl žádný luxus, ale kýblem se studenou vodou se dalo „osprchovat“. Po očistě jsme vyrazili do „města“ shánět baterku do našeho nového foťáku, vybila se mi za půl dne. Samozřejmě naše snaha byla marná, baterie maximálně tužkové. Wamena je hrozně rozlehlá a tak jsme se pěkně prošli, dokonce jsme objevili, na temnější poměry luxusní a jedinou normální restauraci, kde se vařilo – tedy to samé co včera, ale teplé. Vrátili jsme se na hotel, chlapci opět rozebírali foťák a on nám, světe div se, začal fotit. Začalo pršet, ale kluci se vydali na večeři a přišli maximálně spokojení, jak se dobře najedli a šli vyjednávat zítřejší výlet, který měl být původně několikadenní, ale asi pod dojmem reality, (i kolik lidí si zde vybíralo vši nebo blechy) se rozhodli, že výlety budou vždy jen jednodenní. Byla jsem spokojená, že mě konečně poslechli a nechtějí jít někam přes noc a dokonce půjdeme s průvodcem a tak jsem se docela těšila. Jen jsem měla stále ve vzpomínkách ty zmrzačené ženy, to je opravdu ohavnost.

Sladké brambory - batáty

Krásné čelenky z rajčích per

I prasátka se zde prodávají....

Typická vesnice

Strážce náčelníka s vnoučkem

Baliemské údolí