Nová Guinea (NG)NG je po Grónsku druhý největší ostrov na světě (785 753 km2). Leží severně od Austrálie, od které ji odděluje soustava ostrovů a mělkých průlivů s královými útesy. Je rozdělena cca v polovině svisle na západní část Papuu (do roku 2001 nazývanou Irian), která je součástí Indonésie a východní část Nezávislý stát Papuu – Novou Guineu.

Nachází se zde rozmanité přírodní bohatství a to nejen v nerostných surovinách, ale i fauna a flóra je neuvěřitelně bohatá, je zde mnoho endemických (vyskytujících se pouze na určitých místech země) druhů, a stále se nacházejí nové. Celá oblast je tektonicky aktivní (poslední větší zemětřesení bylo letos (2014) na začátku dubna.

Je zde mnoho sopek, na východě se vyskytují stále aktivní. U slaného pobřeží jsou korálové útesy, mangrovové porosty a směrem do vnitrozemí se bažiny stávají sladkovodními. Na ostrově je mnoho řek se systémem různých druhů deštného pralesa, ve vyšších polohách se nachází prales s mnoha druhy tropických dřevin a výskytem více jak 2 800 druhů orchidejí. Na nejvýše položených místech jsou oblasti ledovců a stálého sněhu a hora Puncak Jaya se svými 4 884 m je nejvyšší horou Austrálie a Oceánie.Vnitrozemí je osídleno mnoha různými kmeny, kterých je přes 250 a každý kmen má svou řeč. Je to šestina jazyků celého světa. Po celá tisíciletí žijí Papuánci naprosto izolovaně od civilizace a donedávna mnozí netušili, že jsou součástí nějakého světa.
Mnozí neví, že existují velká města, ani neví, jak se tkají látky, zpracovávají kovy nebo co je nádobí.
V mnohých oblastech se stále používá jen bambusový nůž (na vše, vlasy i maso) a kamenná sekyra. Základní potravinou je ságový škrob, který se získává za stromů. Opravdu se zde na mnoha místech „zastavil čas“ a my jsme se ocitli v době kamenné.