Tak teď to šlo s naším lovem pořád dokola. Jen se jeden úlovek uložil, nastal krátký odpočinek, potom nová příprava a zase na vodu. Noc nám splývala s ránem a večer s nocí. Často jsme ani nezpozorovali kolik je hodin. Vše šlo ale hladce a tak nám ani nedošlo, že se přiblížil poslední den pobytu před odjezdem. Poslední den se totiž už neloví. Chycené úlovky by po zpracování už nezmrzly a cestou by se zkazily. Ten den je tak z nostalgie určený k vyjížďce po okolí, po známých zátočinách, aby si každý vryl do paměti krásu severské přírody, čisté průzračné vody a bezpočet tamních vodopádů. I my vyjeli na tuto projížďku, abychom alespoň něco zachytili na objektivy našich fotoaparátů a kamer. Vždyť pro samé chytání, nebylo nato moc času.Ale všechno jednou končí. Nastal velký úklid a pakování. Zmrazené úlovky se naskládají do velkých polystyrenových přepravních beden, zalepí se izolační páskou a takto musí vydržet celých 36 hodin jízdy v upraveném vleku autobusu. Druhý den časně ráno přijel autobus s novými rybáři, pak jen rychlá výměna zavazadel, (a nic nepoplést) a začala jízda zpátky domů.Nevím, jak je to možné, ale cesta zpátky se vždy zdá nějak kratší. Vše, jak se říká, bylo jak v obráceném filmu. Jízda přes hory, přístav Oslo, trajekt, Dánsko, Německo a najednou přejíždíme naše hranice. Pak už jen cesta do Prahy na místo odjezdu. Tam na každého již čekal někdo s autem, aby nás všechny rozvezli do našich domovů po celé republice. Takže na loučení s kolegy nebylo moc času. Ještě že telefony a adresy jsme si vyměnili na zpáteční cestě. My jsme to měli trochu lehčí. Naše věci byly v autě a tak zbývalo jen přeložit bedny s úlovkem a vydat se domů. Dohodli jsme se, ze se druhý den sejdeme u jednoho z nás, který má doma veliký mrazák a tam uděláme teprve rozdělení úlovku a hlavně vyúčtování nákladů spojených s touto cestou.