Dojíždíme do Skagway, kde v muzeu Historie Aljašky mají na jedné hromadě onen předepsaný proviant. Je to nepředstavitelné množství. Bylo to ale asi nutností, aby se minimalizovaly potyčky kvůli hladu, stačily asi ty z důvodu nálezů zlatých dolů. Tato původně malá osada se rychle rozrůstala, v roce 1898 mělo již Skagway 30 000 lidí a dotáhlo to až na 40 000 osob. Bylo zde mnoho prosperujících podniků a i mnoho hráčských doupat a saloonů. Za zmínku stojí vyhlášený bar Červená cibule, který byl dříve vyhlášeným nevěstincem. Ze Skagway vedla cesta dál na sever přes White Pass (na rozhraní USA a Kanady tedy Yukonu a Britské Kolumbie). Zprvu průsmyk museli zlatokopové zvládnout pěšky nebo na koni po nepředstavitelné stezce. Jeden průsmyk byl určen pro koně a vzhledem k tomu, že v letech 1897 – 98 tu zahynulo skoro 3 000 koní, dostal i název Dead Horse Trail. V roce 1900 byla postavena železnice (za 2 roky, na prvních 30 km je převýšení 1000 m). I my jsme průsmyk zdolali vlakem a bylo to krásné, pěšky bych to zcela jistě nezvládla. Pěší stezka vedla kousek vedle a závěrečný úsek cesty se nazývá Zlaté schody a kilometr dlouhé stoupáni v úhlu 45° museli zlatokopové zdolat, vždy jen s částí nákladu, několikrát. Celá cesta měří skoro 60 mil a trvala jim i několik měsíců, zatímco vlakem jsou to 2 hodiny. Krajina je tu krásná, občas je ještě vidět zlatokopecká stezka, kterou se zdatní turisté ještě dnes vydávají nahoru. Nyní už jezdí vlak po novém mostě, původní dřevěný je ale viditelný z vlaku a musela to být nádhera. Ve své době to byl nejvyšší most na světě.Po návratu zpět do města jsme navštívili ještě hřbitov zlatokopů, který je v blízkém lesíku u železničních kolejí směřujících právě na White Pass. Je to dojemné, ale moc smutné, většinou jen dřevěné kříže se jménem a datem narození a úmrtí. Téměř všichni zemřeli velmi mladí a jejich sen o bohatství se nikdy nenaplnil.