Město Plzeň je známé, mimo jiné, i svou Katedrálou svatého Bartoloměje. První zmínka o kostele sv. Bartoloměje pochází z 2. května 1307, kdy plzeňský měšťan Wolfram Zwilinger odkázal kostelu svou sušírnu a sladovnu. Stavba je umístěna přímo v historickém centru Plzně na náměstí Republiky. Jedná se o gotickou katedrálu, jejíž stavba byla započata ve 13. století a byla dokončena počátkem 16.století. Stavba měla původně dvě věže z pískovcových kvádrů, ale jižní věž vyhořela v roce 1525. K její plnohodnotné rekonstrukci však nedošlo, byla pouze zmenšena a byla z ní vytvořena boční loď kostela. V první polovině 16. století byla přistavěna Šternberská kaple. V roce 1835 chrám zachvátil požár, který zničil mimo jiné zvony a střechu. Z architektonického hlediska se jedná o kostel, ale v roce 1993 zřídil papež Jan Pavel II. v Plzni biskupství a kostel byl, jako sídlo plzeňského biskupa, povýšen na katedrálu. Klenotem chrámu je Šternberská kaple z pozdní gotiky, původně zřízená jako rodinná hrobka. V kapli se nachází novogotický oltář od Josefa Leimra z roku 1883 (podle plánu Josefa Mockera). Ve výklenku na hlavním oltáři si můžete prohlédnout milostnou sochu Panny Marie, tzv. Plzeňskou Madonu, z roku 1390.Tato socha vytesaná z opuky pochází z tzv. „období krásných madon“ a patří k nejvzácnějším gotickým památkám u nás. Replika této madony je umístěna rovněž na vrcholu tzv. morového sloupu, který si můžete prohlédnout v bezprostřední blízkosti katedrály a pochází ze 17. Století. Věž katedrály je se svou téměř 103 metrů vysokou věží oblíbeným vyhlídkovým místem. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 62 metrů, přístupný veřejnosti, se dostanete po vystoupání 301 schodu. Po této namáhavé cestě se vám dostane odměny v podobě nádherného výhledu na celou Plzeň a široké okolí. A budete-li mít štěstí, za dobrého počasí spatříte v dáli se rýsující kopce Šumavy. V nejvyšším patře věže jsou zavěšeny zvony a nad nimi umístěny velké hodiny.Na mříži kostela si nezapomeňte sáhnout na andělíčka tzv. „Osahánka“ který údajně přináší štěstí. Můžete ho najít na barokní mříži katedrály. Je to jedenáctý andělíček zleva. Poznáte ho zcela jistě na první pohled podle vysokého lesku. Pověst vypráví, že se roku 1739 ženil v tomto kostele popravní mistr královského města Rakovníka Jakub Onesorch. Jeho vyvolenou byla dcera bývalého plzeňského kata Jana Husa, Dorota. Již dlouho před tímto dnem si o svatbě vyprávěla celá Plzeň. Proto se v den svatby, 31. srpna, sešlo na náměstí před kostelem mnoho zvídavých lidí a sledovalo celé dění. Podle tehdejších zvyklostí se mladý kat kvůli svému „nečistému řemeslu“ nesměl obřadu účastnit, proto jej u oltáře zastoupil kaplan Antonín Mazakarin.. Sám kat musel čekat venku před kostelem. Nervózně ho obcházel a poté se začal modlit u vnějšího zadního oltáře chrámu. Při tom se držel právě toho jedenáctého andělíčka zleva. Od té doby se po městě rozneslo, že andělíček musí přinášet štěstí, když „je dotýkaný katem“. O zvláštnosti této svatby svědčí i to, že ani ve farní matrice oddaných není tento sňatek uveden chronologicky mezi ostatními, ale je zaznamenán odděleně až na posledním listě matriky, nadepsaném: Mistrové a poslové právní. Prohlídka tohoto chrámu určitě stojí za to. A pokud máte nějaké tajné přání, můžete sami vyzkoušet, zda pověst o „Osahánkovi“ funguje. Mnoho lidí je o tom přesvědčeno. Budete patřit i Vy mezi ně?