ČlánkyETIOPIE 2015
Úterý 14. 7. – „skákání přes krávy“
Ráno jsme dojeli do pěkného muzea v Jince, kde má každé zdejší etnikum svoji vitrínu a v ní své oděvy, výrobky apod. Etnik je tu asi 17 na ne zas až tak velkém území. Následoval výlet do vesnice Alduba, kde žijí Hamarové a pak jsme se šli podívat na další trh.
Odpoledne jsme se zúčastnili ve vesnici Dimeka "skákání přes krávy", což je takový rituál, který musí podstoupit každý dospívající chlapec etnika Hamarů, aby se stal mužem. Je to velký svátek pro celou rodinu, která se za tím účelem sejde a dva dny slaví - pivem, kávou a nějaké to zvíře se upeče.
Začátek slavnosti se konal za vesnicí, ve vyschlém korytu řeky, kde ženy zpívaly, tančily, na nohách měly zvonečky, takže to cinkalo a jedna nebo dvě k tomu troubily. Krásný randál, pak se rozutekly a my jsme se mohli podívat, jak se připravuje na skákání mladý chlapec. Nejprve ho musí rozčesat, t.j. rozplést copánky, kterých má na hlavě plno. Vlasy se mu sváží do jednoho culíku uprostřed hlavy. Poté opět přihopsaly ženy a i muži a konalo se slavnostní zdobení obličejů mužů - hlinkou a něčím bílým, kamenem, který se naškrábal a zakapal vodou. Ženy se předváděly, tančily jak o život, ale hlavně se nechaly šlehat proutky, tedy spíš pruty, až měly záda rozdrásaná do krve. Bylo to úděsné, ale která nebyla moc vyšlehána, vyzývala muže, aby ji třískali víc a tím byla spokojenější. Kupodivu jim z toho moc krev netekla, ale na živé maso to měly a ještě v tom měly kousky proutků. Nedávaly na sobě znát žádnou bolest, smály se a tančily, byly v transu.
Potom se všichni účastníci přesunuli na jiné místo, kde se konalo to samotné přeskakování. Pili tam pivo a kávu, byla to obrovská sešlost, ženy dál křepčily, ostatní se bavili a popíjeli a čekalo se na 18. hodinu, kdy to začalo. Nejprve zabili kůzle. Takové krásné s černou hlavou, přinesla ho jedna dívka. Já si myslela, že se někam zaběhlo a ona ho chytila, ale ono šlo na smrt. Uvázali ho za nožičku nějakou liánou. No ale pak ho nesli k takové bráně, kde byl "nahý skokan". Kůzle podřízli, vykuchali játra, ta snědl oslavenec, ale to jsem neviděla, nemusím vidět všechno. Pak se ještě něco věštilo nebo co, ostatní muži se kolem semkli. Býci, včetně malého telátka se zatím spokojeně pásli opodál. Nebyli to žádní dorostenci, ale pořádné kusy.
Na samotné skákání bylo místo kousek vedle. Potíž byla v tom, že se jeden býk naštval a utekl, což byla pěkná mela. To se stalo ještě několikrát a než všechny býky uklidnili a seřadili, trvalo to dost dlouho a horda chlapů je držela někdy s větším, někdy s menším úspěchem a když už to vypadalo, že se to povedlo, tak se zase nějaký splašil a bylo to dost nebezpečné. Ženy neustále chodily dokola a zpívaly a cinkaly, ani se nedivím, že se ta zvířata plašila. Udržet takovou pěkně rohatou horu masa v klidu, to dá spoustě chlapů zabrat. Jen telátko bylo hodné, na to stačil jeden člověk. Býků bylo 11 a ten mrňous. Konečně bylo vše seřazeno a mladík vyběhl. Na telátko neskočil, skočil rovnou na býka a skákal z jednoho na druhého. Přeběhl je tam a zpátky asi 8 x, musí alespoň 4 x. Úžasné, byl hrdinou dne. Teď už se může i oženit, ostříhat vlasy atd. Trvalo to celé dost dlouho a tak jsem byla ráda, že nepatřím do "rodiny" a nemusím s nimi oslavovat.
Byl to opět hezký den, až na ten závěr. Dojeli jsme do takové velká vesnice a ubytovali jsme se v turistickém hotelu. To, že nesvítila elektrika, to se občas stává, že teče jen studená voda, je běžné, záchod, že je taková hrozná kadibudka to jsem taky překousla, ale ten pokoj! No museli jsme si dát na betonovou špinavou podlahu igeliťáky, aby bylo kam položit naše špinavé kufry. Stěny zelené, taky špinavé, jediné co tu není je plíseň, to bych skutečně nerozdýchala. Prý v této oblasti nic jiného není, jen super drahé hotely. A to tu máme být tři dny a tak nevím, určitě se zítra budeme stěhovat. Jediné, co vypadá jakž takž, je moskytiéra, vypadá docela zánovně a ani nejsou vidět díry. Postel se tváří jako čistá, ale zapraná, ještě že mám svůj tenounký pytlíček – spacáček, bez kterého nikdy nevyjíždím. Kluci šli na večeři někam za roh a mně tady pěkně šustí umělohmotné, něco jako záclony, protože je průvan, ale ten je příjemný, je horko.
Víc se popsat nedá, to se musí vidět. Vzala jsem si poslední dva kousky čokolády, prý je dobrá na nervy. Už se těším, až přijde Bohouš a přidělí mi prášek na spaní, určitě ho budu potřebovat. Někde v blízkosti je diskoška či modlitebna, ono se to tu nepozná, ale poslouchat se to nedá, natož při tom spát. Jsem unavená nejen z cestování, ale i úžasných zážitků.
