ČlánkyNOVÁ GUINEA
25. 9. Neděle
Tak poslední ráno na ostrově. V noci sice už nebyla žádná diskoška, ale pořád někdo chodil a šustil listím, což jsem slyšela i přes prášek na spaní.
Máme smůlu i vlastně štěstí, kdo z Čechů viděl na Šalamounových ostrovech kopat hrobeček, vít věnce, vyrábět rakev, slyšel výt pozůstalé a zúčastnit se posledního rozloučení v domě nebožtíka? Asi jich moc nebylo, pokud vůbec někdo, možná ani pan Stingl. Sice nebylo co jíst ani pít, i čaj došel, ale já měla náš. Např. dnes ke snídani byly krekry (příšerné), ananas a mango.
Byli jsme se taky podívat na lov mušlí a taky to bylo moc zajímavé. Kamenem (otloukátkem) urazí mušli od korálů či kamene. Když s ní připlují ke břehu, hned ji vyvrhnou a to se sní a z mušlí se dělají korálky.
Je tu spousta dětí (občas i dospělých), které mají světlé, kudrnaté vlasy, což je prý způsobeno nedostatkem minerálů. Je to zajímavé a některým to fakt moc sluší, já si myslela, že je to zdejší móda odbarvovat děti.
A znova problém. Nemůžeme se dohodnout ohledně placení. Opět neplatila dohoda. Thomas nakonec uznal a řekl, že si bude muset na příště připočítat průvodcovské služby. No to byla síla a to si původně připočítal i denní pronájem lodi, ale pak nám velkoryse odečetl ryby v konzervě, když nebylo co jíst. Opravdu si představuje cestovní ruch trochu svérázně. Fakt vůbec neví, jak to ve světě chodí a možná si opravdu myslel, že pro nás dělal pomyšlení.
No hlavně, že loď je opravená a my jsme mohli odplout. Chtěli jsme ještě koupit rybu, ale byla neděle a tak byl na trhu pouze betel, jak jinak, ten je nutný. Na palubě nás bylo málo a tak jsme si mohli i lehnout a v klidu jsme se dostali do Honairy.
