ČlánkyNOVÁ GUINEA
23. 9. pátek - pokračování
Seděla jsem před domečkem a pozorovala malého perutýna (jedovatá, ale krásná ryba), který se usídlil na našich potopených schodech. Byl krásný a byla tu i spousta krabů, jak malinkých, tak větších. Proháněly se tam různobarevné rybky, měli jsme před sebou obrovské akvárium.
Jeli jsme ještě na výlet na konec laguny, ale začalo pršet a tak jsme se vrátili, obloha byla strašně zatažená kolem dokola. Další špatná zpráva, na výlet po návratu na Guadalcanal, s možností potápění se nejede, nepřihlásilo se dost lidí (chtějí 20 jinak nejedou a nás je prý jen 6) a tak tu zůstaneme déle, co bychom dělali další den v té špinavé a údajně nebezpečné Honaiře. Opravdu tam stačí jen přespat a odpoledne odletět do Brisbane.
Mám teď dost času a tak se rozepíšu o zdejších lidech. Téměř všichni, včetně dětí (prý tak od 6ti let, ale viděli jsme i menší) žvýkají betel. Je to hrozné, červený úsměv a zkažené zuby, brr. Vtipné je, že nám v Goroku jeden člověk, který kupodivu zuby měl a docela světlé, tvrdil, že žvýká betel, aby měl zdravé zuby, ale že je nezdravé jen žvýkat, že si pak musíte ty zuby vyčistit a to slupkou od betelového oříšku. No nevím, určitě zůstanu věrná Lacalutu aktiv.
Popíšu další příklad, že dohoda zde není možná. Proč dáváte betel dětem, není to nezdravé? No je. Tak proč jim to dáváte? Ony brečí, když jim to nedáme. A tak nebylo by lepší jim to nezačínat dávat vůbec? No bylo, ale když ony to chtějí a už cpe svému asi 8letému synovi další betel. To by se člověk z nich „zvencnul“. Další příklad. Na vedlejším ostrově jsme šli kolem prázdné školy. Děti mají prázdniny? Ne, prázdniny mají za týden. Tak proč dnes nejsou ve škole? Protože mají příští týden prázdniny.
Ale jinak je tu neskutečně hezky.
Vrátili jsme se z druhého konce laguny a Thomas nám ukázal 3 ostrovy, které vlastní. Chce tu postavit přístav (velký, jak jinak), na dalším ostrově vystaví „ rekreační zónu“. Sice nevím, kdo sem bude jezdit, když on tu má 10 lůžek a jsme tu po 14ti měsících první hosté. Asi to dopadne, jak je tedy zvykem s výstavbou lodí – skoro každý se vrhá na stavbu lodí (taky větších), ale skoro nikdo je nedostaví a tak tu stojí u spousty domečků velké „hangáry“, ve kterých se rozpadají nedodělané lodě. To je neuvěřitelné, ale najdou se stále další, co s tím začínají a chtějí tak zbohatnout. Stavby těchto hangárů musí být dost náročná, rozhodně víc, než jejich domeček, který jim teď chátrá, protože všechno co měli, vrazili do „lodě“. Teď začíná být v módě stavba „resortů“, jeden jsme viděli, docela pěkný ostrov a pěkné domečky, ale nikdo tam. Asi turisté čekají, až tu bude velký přístav se zaoceánskými loděmi, který postaví Thomas.
Potkali jsme na vodě jeho bratra, kterému taky patří ostrov, ale jen jeden. Bráškové si spolu dali betel, informovali se o novinkách a jeli jsme dál. Vyjížďka to byla moc pěkná a my víme, jaká je náš Thomas je bohatý muž. Vrátili jsme se až za tmy.
