NOVÁ GUINEA

19. 9. pondělí
Ráno jsme zabalili a s naším průvodcem a majitelem hotelu v jedné osobě, jsme se snažili dohodnout o odjezdu. Byla to strašná debata, ale na konec sdělil, že přijede řidič. Když po několika urgencích stále nepřijel a byl čas, kdy už jsme měli být na letišti a on stále říkal, že řidič přijede, tak kamarád nevydržel a už zvýšeným hlasem na něj zahulákal, že to přeci slíbil zařídit, tak kde je, ale on s klidem odvětil, že on to zařídil, jen řidič nepřijel.
Ráno jsme zabalili a s naším průvodcem a majitelem hotelu v jedné osobě, jsme se snažili dohodnout o odjezdu. Byla to strašná debata, ale na konec sdělil, že přijede řidič. Když po několika urgencích stále nepřijel a byl čas, kdy už jsme měli být na letišti a on stále říkal, že řidič přijede, tak kamarád nevydržel a už zvýšeným hlasem na něj zahulákal, že to přeci slíbil zařídit, tak kde je, ale on s klidem odvětil, že on to zařídil, jen řidič nepřijel.
Žádná snaha sehnat někoho jiného, což jsme předpokládali. Tak kolega vyrazil do „ulic“ a za chvíli přijel autem, které nás na letiště dovezlo. Bylo sice plné slepic a tak se nám zavazadla sotva vešla na klín, ale jeli jsme, za doprovodu kvokání mnoha slepic a vystupovali jsme obalení peřím. Odbavovací hala byl další zážitek, tedy nejen hala, ale i „gate“. To byla skutečně brána i s řetězem, kterou hlídal náš noční hotelový hlídač s mačetou a ještě jedním člověkem.
Trochujsme se zapotili při vážení zavazadel. Mohli jsme mít jen 16 kg na osobu vč. příručních zavazadel a to jsme měli podstatně víc, dohromady asi 90 místo 48 . Ale prošlo to, naše příruční zavazadla jsem totiž hlídala já a tak si jich nevšimli. Letěli jsme do Port Moresby, což má být pravá „divočina“, údajně nejnebezpečnější město v PNG.
Nechtěli jsme nic riskovat a tak jsme jeli hned do hotelu.