ČlánkyNOVÁ GUINEA
15. 9. – čtvrtek
Po snídani jsme jeli na výlet do průsmyku ( 2 478 m. n.m.). Cesta byla zajímavá, zase jiné chýše, ale opravdu bída. Někteří mají jen malinkatá políčka a věřím, že mají na den jen 1 vařenou sladkou bramboru (jsou podstatně větší než naše). Je pěkné, že mají i u domečků kytičky, to dřív nebylo. Dětí i dospělých všude plno, nedovedu si představit, kolik zde žije lidí – hodně.
Zastavili jsme se v jedné vesnici kde nám náš „boss“ zajistil při zpáteční cestě, za dohodnutou cenzu „tanec hliněných hlav“ - masek. Jeli jsme dál a u cesty byl na klacku přivázaný malý kuskus na prodej. Je to nádherná černá šelmička, s ohromně hustou srstí. Očička jako korálky, jen byl hrozně vyděšený.
Majitel, tedy lépe řečeno lovec, ho hladil po zádíčkách no a já jsem neodolala a zašimrala jsem si ho na hlavičce. Byla jsem skutečně hodně razantně odstrčena, až jsem odletěla, prý jen náhodou mě nekousl nebo nesekl drápem. Vypadal fakt tak mírumilovně a představa, že ho sní, možná před tím ještě vykrmí, mi připadala strašná a tak jsem ho chtěla ještě pomazlit. Určitě to věděl, proto mi nic neudělal. Chudák měl přivázaný i ocásek.
Po dosažení vrcholového bodu nás přivítal chlapeček s krásnými věnečky z kytiček. To nešlo nekoupit a to jsem nevěděla, že je to zde zvyk, kdo přejede průsmykem, koupí si věneček. Asi jsem to vytušila, že to tak má být.
Připadali nám tam všichni hrozně vstřícní, šli jsme se podívat i do zdejší vesnice, ale za všechno chtěli peníze. No z něčeho být živi musí. Jen jsme byli rozladění, že to řekli až po focení, kdyby to řekli předem, tak je to v pořádku.
