13. 9. – úterý - pokračování

Bylo už poledne a my jsme ještě nesnídali. Měli tam jen velké zakroucené, které vím, že jsou na vaření. Konečně jsem objevila žluté, ale malinké a vypadaly moc pěkně. Asi 10 jsem jich koupila a těšila se na ně. Jak jsem dosedla, hned jsem se do nich pustila. No byly taky na vaření, ale hned tam byl nějaký člověk, který gestikuloval, že „čenž“ a tak jsem si řekla, že jsou zde tak ochotní lidé a tak jsem mu ten pytel dala. Už jsem nikdy neviděla ani jeho, ani banány.

Ale asi měl hlad, jsou tam opravdu velice chudí. Já myslela, že je to někdo z našeho auta, no nebyl, ale mě připadali všichni stejní. Je tu opravdu bída, samé rákosové chaloupky, ale občas má někdo mobil. To je kuriozita. A to se zde ještě platí škola, tedy pokud na ni rodiče mají, je to pro ně drahé, ale hodně lidí se snaží, aby děti do školy posílali. To by měli naši cikáni vidět.

Když jsme docestovali, všichni jsme toho měli dost a tak jsme si oddechli, že hned první hotel měl volno a ještě vypadal čistě. Budeme zde 6 nocí a to jsem šťastná, musím udělat hlavně pořádek v zavazedlech, vůbec nevím, kde co mám. Jsou tu ale moc milí, když jsme řekli, že jsme od 4 hod. na cestě, tak nám ještě namazali tousty a uvařili čas a kávu.

Máme i teplou vodu, tedy buď studenou nebo vařící, ale spala jsem od půl deváté do půl sedmé. Goroko a je správní centru této oblasti a zde se každoročně pořádá festival, kterého se účastní různé kmeny z okolí, každý má své zdobení i kostýmy a je to prostě pastva pro oči.

Tak se těšíme.