Jako voda, říká se a je to pravda. Když zažíváte něco pěkného a neopakovatelného, platí to dvojnásob. Nastal tak poslední den pro naší vyjížďku a my se rozhodovali, jestli ho věnovat ještě rybolovu, nebo vyjížďce po okolí, kde jsme ještě nebyli. Vyhrála příroda. Po zralé úvaze jsme usoudili, že krásná panoramata tamějších zákoutí, nám těch pár rybiček nemůže nahradit. Na které fotografie se pak koukáme a ukazujeme známým, ty co ukazují tamější přírodní krásy, nebo takových, kde se chlubíme svými loveckými úspěchy. Ty se za chvíli okoukají a jsou prakticky stále stejné. Pod přírodními snímky si každý může tamější krajinu představovat po svém, i když tam nebyl.

Počasí nám ten den ukázalo svou vlídnou tvář a tak celý den zajíždíme do různých zákoutí i třeba slepých fjordů. Tak postupně v objektivech našich foťáků mizí panoramata příkrých skal s vodopády, malých lesíků i rozsáhlých luk, které se pozvolna svažují až k vodě. Všude je vidět krásná nezničená příroda, kam jen tak nevstoupí lidská noha, protože jediný přístup je lodí po vodě.

Vracíme se do kempu plni krásných dojmů a ani si neuvědomujeme, že nás teď čeká všední realita, která s tím co jsme prožili, nemá nic společného.

Ale nedá se nic dělat. Všechno jednou končí a tak balíme, pakujeme a nakládáme. Vše je připraveno, ještě rozloučení s majitelem i s mořem a ráno vyrážíme na dlouhou zpáteční cestu k domovu. V autě je ticho, to jak každý přemítá v mysli o prožitých dnech, i o tom jestli se sem ještě někdy podívá.

 

Všichni bychom chtěli a tak uvidíme…..