NOVÁ GUINEA

12. 9. pondělí
Po snídani opět rychle do „domečku“, tentokráte za světla. Sice to nemělo už takové kouzlo, ale bylo alespoň vidět, jaká je to obdivuhodná a obrovská stavba. Je celá vyřezávaná, včetně sloupů a konstrukce je svázaná jen ratanem.
Chlapci byli u vytržení, ale i mě se to moc líbilo. Potom jsme se šli podívat na krokodýla, kterého včera chytila v řece jedna domorodka. Bylo to krásné, asi 1,5 m dlouhé zvířátko, které následujícího dne sní. Byl chudák svázaný, včetně noh a tlamy.
Prý už je dost nebezpečný. No podle zoubků jsem docela věřila, ale chtěla jsem si ho ještě „pohoupat“. Lovkyně tohoto krokodýla chytá běžně tak dva denně. Je to pro ně běžné jídlo. I vedle našeho domečku měli zvláštní stavbičku, kde pěstují krokodýly na maso, jako my pěstujeme králíky. Od malých, po větší, samozřejmě, že odděleně. Ty mrňousky chytají v řece a vykrmí si je. Problém je, když se do sítí chytí „větší miminko“. Strašně řve a pak „přijede“ krokodýlí matka a rybáře převrhne a kousne nebo překousne. Tu lodičku by asi zvrhnul i náš kapr. Nedovedu si představit, jak se na těch loďkách se vozí malé děti.
Tak jsme se museli rozloučit s „naší vesnicí“, jejíž obyvatelé se s námi přišli rozloučit a bylo mi nějak smutno. Už se sem jistě nikdy nepodívám a bylo to zde překrásné. Ještě, že ti komáři stále bodají, jinak bych snad ani neodjela. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků z našich cest vůbec.
Krásná plavba po řece ukončila tento silný zážitek. Cesta dále pokračovala autobusem zpět do Wewaku, ale to už tak idylické nebylo. Celé 4 hodiny to drncalo, spát se nedalo, protože by si člověk rozbil hlavu. Už jsem se viděla pod sprchou, jak se vydrbu. Ve vesnici žádná hygiena vyjma zubů nebyla, v řece jsou krokodýli. Ale místní se tam i koupou, prý k vesnici připlouvají jen občas. Ale kdo ví a ještě byla voda dost hnědá.
Žerty, které měl manžel včera, že v hotelu, který máme zarezervovaný, neteče voda, jsem si nepřipustila. Ale byla to bohužel pravda, opravdu netekla. Musela jsem si sednout, byla jsem doslova paralyzovaná. Odjeli jsme se ubytovat naproti letiště, stejně jsme brzy odlétali. Sice pokojíček jako klícka nebyl, občas přeběhl nějaký šváb, ale voda tekla.
"Náš" dům duchů
Maska jako batoh na záda
Smutná cesta zpátky