Již brzy ráno nás probudilo vycházející sluníčko, které rozzářilo celou hladinu okolního fjordu, tisícem odlesků na mírných vlnkách. Zkrátka, voda jak zrcadlo. Konečně snad bude krásný den, kterých si tady nikdo moc neužije a snaží si je proto dostatečně užít.

Měli jsme odvčera všechno připravené a tak hurá na vodu. Odjíždíme podle rady do zapadlých zálivů fjordu na lov nástražních ryb a teprve potom se vydáme na moře. Cestu ani nevnímáme, protože si vychutnáváme opravdovou krásu okolní krajiny, ostrou konturu okolích kopců se skalisky a nezbytnými vodopády. Kdyby to někdo namaloval na obrázek, tak každý řekne, že je to kýčovité. Proto naše foťáky i kamera jsou n neustálé pohotovosti a nevíme kam dřív koukat.

Než se nadějeme, připlouváme úzkým průlivem do nádherného téměř kruhového zálivu. Jestli někde jsou ryby, tak jedině tady. Úzký průliv a velká vzdálenost od moře, je snad odradilo od migrace. Rozbalujeme nádobíčko a z obou člunů střídavě nahazujeme. Necháme se unášet mírným větříkem a znovu a znovu zkoušíme štěstí.

Asi v polovině zálivu nás echolot upozorňuje, že se něco děje. Pod námi se objevilo veliké hejno ryb.

Honem všichni nahazujeme a pak začal opravdový tanec. Na tyto umělé nástrahy se chytalo 5-6 makrel najednou a my ty bleskurychle se pohybující stříbřitá malá torpéda nestačili ani vytahovat. Asi po hodině chytání, se na sebe rozzářenýma očima podíváme a je nám všem jasné. Musíme s tímto nákladem do kempu a zpracovat ho. Necháme si jen některé na nástrahu a ostatní zamrazíme.

Makrela má tu nevýhodu, že v takovém to teplém počasí se pro svou tučnost rychle kazí a jsou zhruba po 2 – 3 hodinách znehodnoceny. Rychle je zpracováváme a ukládáme do mrazáku. Když už jsme v kempu, tak v rychlosti poobědváme a vyjíždíme směrem k moři. I tady je klidná voda a my si připadáme jak u nás na rybníku. Připravujeme těžší pruty, připevňujeme návnadu z makrel a vše mizí směrem ke dnu.

Všichni se konečně uklidňujeme a teprve si vychutnáváme hřející slunce a okolní klid. Ani nám moc nevadilo, že nemáme moc záběrů. Již poněkolikáté, tak jako ostatní lodě, se necháváme unášet proudem podél pobřeží a všichni odpočíváme.

Teprve, když se slunce sklonilo k horám, rozezvučel se znovu echolot a my věděli, že teď nastává ten správný čas na opravdový lov. Pod námi se objevovala stále větší a větší hejna malých rybek a pod nimi hlídkují velcí dravci, čekající na svoji šanci.

Naše těžké nástrahy propadávají skrz hejna a my se pokoušíme vydráždit ty větší k útoku.

To se také daří a můžeme tedy po nějaké době, s pocitem úspěšných lovců zamířit do našeho dočasného domova. I tak nás ještě čeká alespoň dvouhodinová týmová práce, než se dostaneme k večernímu zaslouženému odpočinku. A zítra začneme nanovo.