K očnímu lékaři se můžete objednat bez doporučení od praktického lékaře, a to i když žádnou zrakovou vadu nebo potíže související s očima nemáte a chcete jen vyšetřit preventivně. Praktický lékař má ale každému pacientovi v rámci preventivní prohlídky, na kterou se má chodit co dva roky, provést i orientační vyšetření zraku. Výstupem preventivní prohlídky u praktického lékaře tedy může být jeho doporučení, abyste očního lékaře navštívil. Zejména v případě, že máte nemoci, které mohou zrak ovlivnit, byste měl chodit k očnímu lékaři pravidelně. To se týká např. diabetu či vysokého krevního tlaku. Důvodem k preventivní návštěvě oftalmologa by měl být také výskyt očních vad v rodině, zejména zeleného či šedého zákalu.

Jak často a v jakém věku by měl člověk docházet na preventivní vyšetření k očnímu lékaři, není nikde (v zákoně, vyhlášce apod.) stanoveno. Na rozdíl od preventivních prohlídek u praktického lékaře resp. praktického lékaře pro děti a dorost, gynekologa a zubního lékaře, kde frekvenci i obsah prohlídek určuje samostatná vyhláška ministerstva zdravotnictví. Sami oftalmologové zmiňují jako vyhovující dvou- nebo tříletý interval preventivní prohlídky u mladých osob, od 40 let pak je vhodné nechat si oči zkontrolovat častěji. Kdo nosí brýle či kontaktní čočky, chodívá na prohlídku většinou podle potřeby. Pojištěnec má nárok na předpis a úhradu brýlových čoček v základním provedení vždy při změně korekce (počtu dioptrií), jinak pojišťovna hradí pojištěncům nad 15 let jednou za tři roky brýlové čočky v základním provedení a přispívá částkou 150 Kč na brýlovou obrubu.

Při první prohlídce se lékař dotáže na vaši anamnézu, včetně chorob a aktuálně užívaných léků. Součástí vyšetření bude nejen vyšetření zrakové ostrosti, ale i vyšetření oka a očního pozadí a kontrola nitroočního tlaku, což je důležité zejména u pacientů se zmíněnými chorobami a obecně u starších pacientů.

Připomínáme, že pojištěnec má právo na výběr lékaře, přičemž podmínkou je, že tento lékař má smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. V opačném případě si musí sám platit i ty poskytnuté služby, které jsou jinak hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Lékař může pacienta odmítnout přijmout, pokud by tím už bylo překročeno jeho únosné pracovní zatížení a došlo by tak ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým. Za převzetí do péče nemůže lékař vybírat žádný "vstupní poplatek", stejně jako nemůže vybírat od pacienta v hotovosti peníze za služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

 

 

Mgr. Oldřich Tichý
vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí