Oman pravý je původní v oblasti Střední Asie. Areál přirozeného výskytu sahá od západní Evropy (Anglie) na východ až po mírné oblasti jižní Sibiře a severozápadní Indii.U nás se pěstuje jako léčivá a okrasná rostlina, místy zplaňuje. V karpatské oblasti zdomácněl podél řek a na mokrých loukách.Oman je statná vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých, dorůstající do výšky 1 – 1,5 m, výjimečně i více. Lodyha je přímá, chlupatá, rýhovaná a větví se až v horní části. Přízemní listy jsou vejčitě eliptické, lodyžní listy jsou široce vejčité a srdčitě objímají lodyhu. Úbory omanu pravého jsou nápadně velké, mají 6- 7 cm v průměru a vykvétají jednotlivě v červenci až srpnu. Květy jsou žluté.Oman se pravděpodobně pěstoval již ve starověku v oblasti Středozemí a Orientu. Používal se převážně jako kořenová zelenina, upravoval se vařením, nebo se jedl syrový. Čerstvý kořen vůní připomíná vůni banánů. Z omanu se ve středověku připravovalo ománkové víno, které bylo považováno za všelék. Omanový kořen se používal odpradávna při vykuřování, pravděpodobně býval součástí směsí bylin pálených při oslavách letního slunovratu. Symbolizoval slunce. Lidově se oman používá také proti cizopasníkům, na povzbuzení chuti do jídla a jako metabolikum. Zevně se v lidovém léčitelství používá na vyrážky, špatně se hojící rány a jako kloktadlo. Omanový kořen se také zavářel do cukru. Z této rostliny se používají především kořeny. Má velký význam při všech výměnách látkových. Možnost použití sahá od nechutenství přes špatné trávení, žaludeční a střevní potíže až po přejezení a selhání jater. Působí projímavě a současně reguluje vylučování vody, což má význam při všech zánětlivých procesech v těle. Kromě toho se používá i na dýchací trakt, kde uvolňuje spazmy. Velmi pomáhá i při zánětu průdušek. Při zpracování tohoto článku byly použity informace a foto z Kotvičníkové farmy Sedlecko manželů Janoutových. /www.kotvicnikovafarma.cz/