Šrucha zelná portulák (Portulaca oleracea)Šrucha patří mezi deset nejrozšířenějších rostlin světa, u nás tomu tak není. V Číně, Indii a Egyptě pěstují šruchu po staletí a v současnosti je rozšířená v teplých a v tropických oblastech světa.Je typická svými dužnatými, zelenočervenými, hustě větvenými lodyhami rostoucími při zemi a masitými listy. Mezi listy se od července do října objevují žluté kvítky.Protože šrucha roste poměrně rychle, sklízíme jen mladé šťavnaté listy. Na podzim můžeme mladší exempláře přesadit do květináče a pěstovat na okenním parapetu.Šrucha obsahuje velké množství zdraví prospěšných omega-3-mastných kyselin (jde o látky zastoupené v rostlinných olejích či rybím mase, které podporují tvorbu tzv. zdravého cholesterolu). Dokonce se uvádí, že pokud se jí krmí slepice, žloutky jejich vajec pak obsahují až třicetinásobné množství těchto kyselin. Listy vložené pod jazyk prý zahánějí žízeň a šťáva z mladých listů léčí kuří oka.Kromě uvedeného kuchyňského využití lze mladé listy nakládat do octa a použít na způsob kapary, velmi chutný je také bylinkový salát připravený z jejích listů. Šruchu musíme dobře opláchnout, protože rostliny jsou nízké a mohou být plné písku. Nať můžeme krátce povařit. Chuť není příliš výrazná. Mladé lístky servírujeme v zeleninových salátech nebo je můžeme nasekat do polévek, starší listy lze nakládat.Šrucha je tradiční prostředkem proti kašli a otokům dásní. Odvar se používá při krevních poruchách.Má antioxidační a imunostimulační působení, reguluje obsah tuku a cholesterolu v krvi, chrání žíly, má preventivní působení při srdečních a kardiovaskulárních potížích, proti předčasnému stárnutí , zevně na uvolnění svalových křečí., má protizánětlivé a močopudné účinky, léčí některé druhy onemocnění jater a ledvin, užívá se při zánětech mléčné žlázy, uzlin, slepého střeva, plicním abscesu, silné menstruaci, a poševním výtoku. Denní dávka je 10-40g suché drogy, z níž se připravuje především odvar, který se podává 3x denně na lačno. Tuto tekutinu lze použít i k omývání postižených míst při kožních onemocněních. Lze využívat i šťávu získanou z čerstvé nati nebo nálev z 1-2g semen, který slouží k léčbě lišeje, případně dalších dermatoz. Šruchu zelnou znali jako zeleninu i naše babičky. Po celém světě hlavně však v Asii se pěstuje jako listová zelenina. Nať má příjemnou nakyslou a lehce slanou chuť, přidává se do salátů, polévek nebo se připravuje jako špenát. Květní poupata jsou náhražkou za kapary.Šrucha je jednoletý pozdní jarní, dužnatý plevelný druh, zakořeňující v ornici tenkým větveným kořenem. Lodyha je poléhavá až vystoupavá, obvykle 10 – 30 cm dlouhá, často červeně naběhlá. Listy krátce řapíkaté, celokrajné, dužnaté, obvejčité až úzce obvejčité, na bázi klínovité. Květy přisedlé, terminální nebo úžlabní po 2 – 3. Okvětních lístků 5, obvejčité, 6 – 8 mm dlouhé, na vrcholu vykrojené, žluté. Plodem je elipsoidní mnohosemenná tobolka otvírající se víčkem, která obsahuje široce elipsoidní, čočkovitě zmáčklá, slabě bradavčitá, 0,9 mm dlouhá, hnědočerná semena.Rozmnožuje se výhradně generativně. Kvete od července do října a na jedné rostlině postupně dozrává až několik tisíc semen. Hromadně klíčí až následujícím rokem po promrznutí v půdě, později na jaře při vyšších teplotách půdy z povrchových vrstev. Při kvetení jsou květy otevřeny jen velmi krátkou dobu. Šíří se vysemeněním na stanovišti, nečistým kompostem, balíčkovanou sadbou, zeminou apod.Při zpracování tohoto článku byly použity informace a foto z Kotvičníkové farmy Sedlecko manželů Janoutových. /www.kotvicnikovafarma.cz/