Kostival lékařský patří do čeleďi brutnákovité (Boraginaceae).Je rozšířen na západě od Irska a severního Španělska až na východě po Střední Asii, jen vzácně v jižních a severních oblastech Evropy, druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky.Roste v příkopech, na březích, vlhkých loukách, podél cest, preferuje půdy vlhké, hlinité i jílovité, výživné, slabě kyselé až slabě zásadité, stanoviště polostinné.Obsahuje slizové látky, silice, třísloviny, alkaloidy symphytocynoglossin a jeho štěpný produkt konsolicin, intermedin a acetylintermedin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytyn, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, škrob, triterpeny, aminokyseliny, pryskyřice, cholin aj.Drogou je hlavně kořen, případně list, který se může pomačkaný čerstvý přikládat na poranění. Kořen se sbírá na podzim (září, říjen) nebo na jaře před začátkem vegetace, přednostně se užívá čerstvý. Lze jej uskladnit v písku podobně jako mrkev nebo křen. Možno jej ale i po omytí a rozpůlení sušit na slunci nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.Droga ovlivňuje krevní oběh, působí mírně projímavě, hlavně však zmírňuje bolest a podporuje regeneraci tkání. Dle J. A. Zentricha pomáhá hojit zlomené kosti, příznivě působí při zánětech, podvrknutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách či omrzlinách, podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt (např. při žaludečních vředech), na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem. Zevně se aplikuje obvykle jemně strouhaný čerstvý kořen nebo kašička uvařená z mletého, sušeného kořene a vody. Kostivalové víno se podává jako protikrvácivý a posilující prostředek, zejména při rekonvalescenci po těžkých chorobách nebo po chirurgickém zákroku. Na hojení drobnějších hnisajících ran je účinná i kostivalová mast připravená povařením strouhaného čerstvého kostivalového kořene se sádlem. Můžete ho též naložit do Alpy a používat jako mazání. Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v kostivalu, u kterých je podezření z karcinogenity a z možnosti poškození jater, se v poslední době nedoporučuje vnitřní užívání kostivalu a pokud ano, pak jen krátkodobě (max. 3 týdny) a v menších dávkách. Za bezpečné se považuje u kořene 10 dní u listů 15 dní. V těhotenství a při kojení se kostival nesmí užívat.Kořen se vnitřně užívá nejlépe čerstvý, strouhaný v dávce 2-3čajové lžičky denně. Zevně je nejlepší přikládat čerstvě strouhaný na postižená místa. List se vnitřně podává běžnou čajovou formou 2-3 šálky po 150ml denně, zevně formou kašovitého obkladu nebo formou přímého přiložení např: na nehojící se dekubit. Bolavé revmatické klouby se zevně obkládají listem celým, čerstvým, ten se jemně naklepe nebo krátkodobě protáhne na pánvi (na oleji) tepelnou úpravou.Kostival je statná, vytrvalá, až 1 m vysoká bylina s lodyhami ztuha přímými, odstále štětinatými, jež vyrůstají z vícehlavého, svislého, řepovitě ztlustlého, na povrchu skoro černého a uvnitř bělavého a až 30 cm dlouhého oddenku. Lodyhy jsou tuhé, nahoře rozvětvené a od sbíhajících listů nápadně křídlaté. Lodyžní listy střídavé, sbíhavé, vejčitě kopinaté až kopinaté, špičaté, chlupaté, přízemní a dolní s křídlatým řapíkem, jehož křídla sbíhají daleko po lodyze, horní listy přisedlé. Čepel listů je na rubu nápadně žilnatá. Květy skládají mnohokvěté husté dvojvijany a vijany, jsou krátce stopkaté, s kalichem rozděleným do poloviny až do dvou třetin v pět kopinatých cípů. Koruna je modrofialová, vzácně růžová nebo bílá, nápadně srostloplátečná, trubkovitě baňkovitá, 1-2 cm dlouhá, jen na konci rozdělená v 5 malých, široce trojbokých cípů a v ústí má krátce trojboké, ven zahnuté šupinky. Tyčinek je 5, s fialovými prašníky, jež jsou delší než nitky. Semeník se mění za plodu ve 4 tvrdky, které jsou šikmo vejčité, šedohnědé, asi 5 mm dlouhé a na vnitřní straně opatřené ostrou hranou. Kvete od května do července.Při zpracování tohoto článku byly použity informace a foto z Kotvičníkové farmy Sedlecko manželů Janoutových. /www.kotvicnikovafarma.cz/