" Tento název je přisuzován silně aromatické trvalce mohutného vzrůstu. Rostlina má původ v jižní Evropě, ale hojně se u nás pěstuje na zahrádkách jako přísada do polévek. Český název zní libeček lékařský. Libeček má silný oddenek s bohatě větvenými kořeny a lodyhu vysokou až dva metry s mnoha kopinatými listy. V okolcích kvetou do žluta zbarvené květy a plodem jsou dvounažky. Ke sběru je určen jak oddenek s kořeny, tak i nať. Každá část má však jiné využití. Nať, kterou lze sbírat v průběhu roku několikrát se používá jako koření do polévek a omáček. Oddenek je určen ke sběru až ve 3. roce svého růstu k léčebným účelům. Cukry, pryskyřice, kumarinové látky, silice s terpinolem a karvakrolem, zároveň s estery kyseliny octové, laktonové sloučeniny a kyseliny ftalové jsou všechno látky obsažené v droze libečku. Libeček lékařský má širokou škálu léčivých účinků v oblasti močového ústrojí. V první řadě je silným močopudným prostředkem, který podporuje vylučování nežádoucích solí z těla, hlavně chloridů. Dále zlepšuje vylučování žluči, kyseliny močové, trávicích fermentů. Léčí záněty dolních cest močových a zároveň snižuje soudržnost močových kamenů, které se pod jeho vlivem rozpadají. Mimo urologii se tato bylinka uplatní i při nachlazení tím, že rozpouští hleny. Pozitivně působí při nepravidelné menstruaci, ve fytoterapii se používají protirevmatické koupele rukou a nohou. Libeček se může kombinovat s mnoha jinými léčivými bylinkami. V urologické oblasti například s přesličkou a různými rdesny. V oblasti gynekologické s kontryhelem a řebříčkem. V trávicím ústrojí s pampeliškou, kmínem, fenyklem, puškvorcem či benedyktem. Pozor na kombinaci s plody jalovce, ta je nevhodná. Nejpoužívanější lékovou formou je nálev pitý po šálcích 2 - 3x denně. Kontraindikace je při těžších poruchách ledvin, je to bylinka nevhodná pro dlouhodobé užívání, těhotné a kojící ženy. "