Helichrysum italicum
Čeleď: Asteraceae, hvězdicovité

     Smil, také italská slaměnka. Smil má turecký původ a u nás je zastoupen dříve hojně rostoucím smilem písečným, který dnes patří k silně ohroženým druhům a je u nás a v Německu chráněn zákonem.
     Vzhledem k původu není smil italský mrazuvzdorný, a tak se dá u nás pěstovat spíše jako letnička. V polohách, kde neklesají zimní teploty pod -10°C mohou nevymrzlé kořeny na jaře znovu obrazit a smil můžeme pěstovat jako trvalku.
     Smil jako léčivka má antialergické, protizánětlivé, protikřečové účinky, v inhalacích pomáhá při bronchitidě. Čaj připravený z květů i snítek používáme k čištění průdušek, také stimuluje činnost jater a podporuje tvorbu žluči.
Květy jsou výborné do masážních a koupelových olejů s blahodárnými vlivy na organismus.
Regenerační účinky olejů, obsažených v květech smilu, se využívají v kosmetice. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který prý pomohl zregenerovat tělo i ducha již antickému hrdinovi Odysseovi.
     Chuť smilu ho také předurčuje pro použití v kuchyni, chutná trochu po magi nebo kari, ochutit s ním můžeme ryby, drůbež, majonézy, polévky. Také je vhodný k dochucení rýže nebo omáček.
     Smil v šatníku nebo ve spíži odpuzuje moly.

Se smilem je však potřeba zacházet obezřetně, neboť při vyšších dávkách způsobuje vize, až noční můry.

Foto. Jaroslav Drábek