"je nejstarším dochovaným mostem v Čechách. Byl druhým kamenným mostem postaveným u nás (po pražském Juditině mostě, který se však do dnešní doby nedochoval). Přemosťuje řeku Otavu asi 110 km jižně od hlavního města Prahy. Je postaven v gotickém slohu. Písecký most přes Otavu má některé jihofrancouzské architektonické prvky a vystavěla jej patrně kamenická huť, která byla autorem píseckého hradu nebo královského Zvíkova. Na mostě jsou umístěny repliky barokních soch a kříže.Neoficiálně se most jmenuje Jelení, je tomu podle pověsti proto, že ve středověku bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat podle prvního, kdo přes něj přejde na druhý břeh Otavy. Stalo se ale něco, co nikdo nečekal. Prvním „chodcem“ se stal jelen z blízkých lesů, a tak je dnes most pojmenován podle něho. Pokud ale zavítáte do královského města Písek, většina lidí ho bude nazývat „Starý most“. V roce 2007 bylo rozhodnuto, že se most bude oficiálně jmenovat Kamenný most v Písku, čímž skončil dlouholetý spor o název této památky. Most byl vybudován zřejmě ve 3. čtvrtině 13. století během vlády Přemysla Otakara II. První písemné záznamy o mostu však pocházejí až z roku 1348, kdy se o něm zmiňuje Karel IV., který výnosem nařídil, že pokuty vybírané v městě musí být používány na jeho údržbu. Druhá zmínka, v níž se vydává povolení k založení špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou u paty mostu ""unumhospitale in pedepontiscivitatisnostraePyscensis"", je z roku 1351. To dosvědčuje, že v té době již most stál.Nejstarší vyobrazení mostu je z roku 1479 na fresce ve velkém sále píseckého hradu. Zajímavostí je, že byl podle pověsti stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem. Most se stal důležitou spojnicí na solné stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím. Stavba je vyzděná ze žulových kvádrů spojených vápennou maltou a železnými skobami. Most je dlouhý 109,75 m včetně zdí na levém předmostí a široký 6,25 metrů, z toho vozovka činí 4,5 m. Most stojí na 6 pilířích a je tvořen 7 oblouky. Oblouky mostu byly často poškozovány povodněmi, do dnešního dne se zachovalo 6 původních oblouků o rozpětí 7,0-8,2 m, z roku 1768 pochází segmentový oblouk o rozpětí 13 m. Tento oblouk byl určený k proplouvání vorů. Původní most míval na svých koncích 2 mostní věže, které se do současnosti nedochovaly. První se zřítila roku 1768 během povodně i s hlásným a druhá byla úmyslně stržena kvůli nárokům na dopravu roku 1825. Na levém břehu řeky za mostem je možné si prohlédnout jejich fragmenty, které byly vyloveny ze dna řeky během jedné z mnohých oprav mostu. Na mostě můžeme vidět pískovcové repliky barokních soch ve čtyřech sousoších. Sousoší Kalvárie pochází z 18.století z dílny čimelického umělce Jana Hammera. Můžete vidět sochy Panny Marie, Maří Magdalény a apoštola Jana. Kříž s Kristem měří 6 metrů (originál ulil cínař Václav Hanzl). Repliky pocházejí z roku 1997. Dále sousoší Jana Nepomuckého s dvěma anděly (originál od neznámého autora). Od května 2004 je kompletní se sochou anděla od sochaře Kačera. Další jsou sochy sv. Anny Samotřetí a sv. Antonína Paduánského (originály těchto soch pocházejí z roku 1770). Několik let byly sochy uloženy v koncertní síni Kostela Nejsvětější Trojice. Od května 2010 jsou po restaurováníuloženy společně s rozměrnými obrazy českých panovníků v expozici Prácheňského muzea ve Sladovně. Z důvodů stáří mostu došlo v letech 1994 – 1996 ke generální rekonstrukci mostu. Do začátku rekonstrukce fungovala přes most autobusová doprava. Hlavní význam rekonstrukce spočíval, jak se ukázalo později, v ukotvení základů mostu do skály. Mimo jiné bylo také rozhodnuto o restaurování původních barokních soch a jejich nahrazení replikami. Při katastrofálních povodních v srpnu 2002 servala voda z mostu barokní sochu anděla a většinu kamenného zábradlí. Voda v době největší kulminace dosahovala až 2 metry nad vozovku a z celého mostu bylo vidět pouze kříž s Kristem a části soch. Most naštěstí velkou vodu přežil bez většího poškození, hlavně díky opravám v 90. letech. Již 2 dny po povodních byl vybaven provizorním dřevěným zábradlím a znovu otevřen pro veřejnost. Při následné rekonstrukci byl technologicky zabezpečen proti dalším povodním. Stržené komponenty byly vyloveny z řeky a znovu nainstalovány, nalezla se i většina dobových kamenů na zábradlí, ale most utrpěl i újmu a to v podobě nevratné ztráty sochy anděla, která je od roku 2004 nahrazena novější replikou. Pod kamennou dlažbu bylo umístěno betonové lože. Most byl dále provrtán piloty a svázán železobetonovými pruty. Oprava mostu byla provedena díky veřejné sbírce, která se spontánně po povodni rozeběhla a pomohla tak městu most rychle opravit, aby se opět mohl honosit touto nejznámější píseckou památkou. Zatímco při povodních v roce 2002 kříž s Kristem vydržel, orkán Kyril z roku 2007 jej zlomil a strhl do Otavy. Potápěčům se podařilo najít kříž i s 80 kg vážící cínovou sochou ve vodě ve vzdálenosti šedesát metrů od mostu, uprostřed proudu, a ve spolupráci s hasiči jej vylovili. Socha Krista zůstala téměř nepoškozená, jedinou újmou jsou škrábance vzniklé dřením o dno. Trnová koruna byla považována za ztracenou, ale byla objevena dne 4. února 2007. Během restaurátorských prací objevil restaurátor historické dokumenty. Jednalo se o zprávu sochaře Karla Vlačihy o opravě kříže z let 1897-1899. Dále pak výtisk Rudého práva a další zpráva o rekonstrukci (z let 1957-1959) a vzkaz budoucím generacím. Dne 18. března 2008 došlo k osazení kříže na most. Restaurátor Robert Ritschel pracoval na kříži půl roku. Zatímco dnes je originál uměleckého díla z roku 1791 vystaven (společně se všemi sochami z mostu) v expozici Prácheňského muzea v písecké Sladovně, most zdobí pouze jeho věrná kopie. Kamenný most v Písku patří mezi zcela unikátní památky tohoto druhu nejen u nás."