Výraz kaple naši národní kulturní památku zcela přesně nevystihuje, neboť její prostory pojaly až tři tisíce návštěvníků. Proslula především jako místo, kde od roku 1402 kázal Mistr Jan Hus, otevřeně pranýřující nedostatky feudální společnosti, z nichž se zejména zaměřil na prohřešky církevní. Jako stoupenec Jana Viklefa požadoval „boží zákon“, zahrnující v sobě principy humanismu a spravedlnosti. Hlásal, že pokud ho vládnoucí představitelé nedodržují, patří k právu, ba k povinnosti poddaných se jim vzepřít. Po vyhroceném střetu s církví ohledně svatokupectví byl nucen opustit roku 1412 Prahu. O dva roky později v domnění, že přesvědčí koncil v Kostnici o nutnosti reformy české církve, byl zde naopak postaven před církevní koncil, který jej jako zatvrzelého kacíře, odmítající odvolat své názory, odsoudil k smrti upálením. Rozsudek byl vykonán 6. 7. 1415. Osud pražské kaple jakoby korespondoval s vypjatými dějinnými událostmi. Díky nástupci Mistra Jana Husa, Jakoubkovi ze Stříbra, se tu praktikovalo přijímání pod obojí a to až do roku 1622, kdy kapli převzali jezuité. O sto let později připadla státu. Její stav se postupem času stále zhoršoval, a když byly objeveny trhliny, které prohloubily obavy ze zřícení klenby, byl její osud zpečetěn. V 19. století již namísto kaple stál obytný nájemní dům. Díky úsilí historiků a Klubu za starou Prahu bylo nakonec možné prosadit obnovu Betlémské kaple, jež byla podle projektu prof. Ing. arch. Jaroslava Frágnera dokončena v roce 1954. Od roku 1993 se v návaznosti na univerzitní tradice stala slavnostní aulou pro České vysoké učení technické v Praze, díky jehož péči ji můžeme obdivovat i dnes v té podobě, v jaké se ji podařilo podle dochovaných vyobrazení opět oživit.Husitské období je v kapli stále přítomno, jak záhy pocítí každý, kdo sem vstoupí. Nalezne zde i desku s upomínkou na tři statečné mladíky, vyslovujících se proti odpustkům a kteří i přes odpor veřejnosti byli staroměstskými konšely popraveni. Místo věčného odpočinku nalezli 11. 6. 1412 právě zde, kde byli pohřbeni „za účasti velikých zástupů obecného lidu“. Oči návštěvníka vzhlíží s úctou ke kazatelně na východní stěně, z níž kázal Mistr Jan Hus a také německý reformátor Tomas Münzer. Po stranách ji zdobí obrazy z Jenského kodexu. Na dalších stěnách jsou obrazy s husitskou tematikou, písně z Jistebnického kancionálu či fragment nápisu od Jakoubka ze Stříbra „O přijímání pod obojí“ z roku 1417.

V patře je možné navštívit místnost, v níž Mistr Jan Hus žil a seznámit se s dobovými písemnými materiály odkazujících na jeho život a dílo, jež jsou přístupny i v dalších prostorách.