Již tradičně se v den státního svátku - 28. října otevírají dveře pražského Obecního domu. Jeho historická budova představuje vynikající ukázku secesního umění, v jejímž duchu byla na základě projektu architektů prof. Antonína Balšánka a Osvalda Polívky v roce 1912 dobudována. Stánek českého společenského života měl být v protiváze Německému domu a německému kasinu. Přestože v době svého vzniku se objevily i kritické hlasy ohledně formálně zastaralého slohu, nelze mu upřít unikátnost cenné umělecké výzdoby, která je dílem předních českých malířů a sochařů (Josef Wenig, Jan Preisler, Alfons Mucha, Mikoláš Aleš, Václav Jansa, František Ženíšek, Max Švabinský, Josef Mařatka, Václav Myšlenek, František Uprka a další).Letos návštěvníky vítalo slunečné počasí, které dodávalo vznešenému rázu ještě většího lesku, stejně jako pravidelně se ozývající slavnostní fanfáry. Kdo se nenechal odradit řadou čekajících, která ostatně velmi rychle a plynule postupovala, mohl zakrátko obdivovat interiéry počínaje Smetanovou síní, ve střední části Obecního domu, zdobené nástěnnými malbami K. Špillara aj. Kalvody. Průvodcovské slovo bylo možno vyslechnout i v sále Primátorském, Riegrově, Palackého, Grégrově s malbami Františka Ženíška, v salónku Boženy Němcové, Orientálním a Slováckém, a poté i v světlem zalité vzdušné, zářící cukrárně. A že se bylo na co dívat, co obdivovat! Užaslé pohledy návštěvníků střídaly i ty zaostřené v hledáčcích fotoaparátů.V Primátorském sále se na chvíli zastavme. Bývá označován také za Muchovu svatyni, plnou mystických symbolů a významů, v čemž může utvrzovat i kruhový strop, nezastírající podobnost s lóží svobodných zednářů. Zdobí ho obraz „Slovanská svornost“, vtahující diváka do vyšších dimenzí. Osm národních ctností je personifikováno osobnostmi české historie: Samostatnost – Jiří z Poděbrad, věrnost – J. A. Komenský, spravedlnost – Jan Hus – moudrost – Eliška Přemyslovna, jejíž ruka spočívá ochranitelsky na dítěti – Karlu IV.Jako triptych pojal Mucha vztah k vlasti – jeho pravou stanu „Vlastní silou“, rozšířená o „Pokořena a zmučena – vzkříšena budeš sirá vlasti“, doplňuje střední část „Mužnost s nápisem „Silou k svobodě – láskou k svornosti“ a levé křídlo „Oběť“ s nápisem „Syna svého – svatá matko národa – přijmi lásku a nadšení.“ Postava klečícího muže zde symbolizuje Muchu a zároveň i Pražany, kteří mají pokračovat v odkazu předchozích generací. Patrná je i „svatá matka národa“, již zdobí znaky zemí českého království a za ní postava Genia loci s mýtickým sokolem a zářícím kruhem s paprsky.Na konec naší procházky můžeme spolu se Svatoplukem Čechem popřát: „Zdar tobě Praho! Vzdoruj času zlobě jak odolala věky bouřím všem!“, jehož nápis zdobí mozaikový obraz Apotheosa Prahy podle návrhu Karla Špilara, umístěný nad polokruhovým balkónem hlavního vchodu.Vy, kteří jste letos možnost prohlídky nestihli, můžete přijít zase 28. října, kdy pro vás Obecní dům znovu otevře všechny dveře. Ovšem pro uměnímilovné návštěvníky jsou zde po celý rok pravidelně pořádány výstavy a stále otevřená je také proslulá kavárna, Francouzská restaurace či Plzeňská restaurace v suterénu.