Milá Petro,
nejste zdaleka sama, kdo se trápí disproporcí mezi příjmem a výdejem tekutin. Základním problémem je to, že lidský organizmus v žádném případě nefunguje jako průtokový ohřívač tj. nevyloučí ihned všechnu tekutinu, kterou přijme, ale pečlivě s ní hospodaří. Tak se může lehce stát, že některé dny tekutinu v těle zadrží, v dalších dnech pak tekutinu uvolní a množství moči pak převáží nad příjmem tekutin. Na vodní rovnováhu má vliv celá řada faktorů. Zásadní vliv má vylučování antidiuretického hormonu (ADH) v mozku respektive jeho části, která se nazývá hypofýza neboli podvěsek mozkový.
Vylučování ADH vede k zadření vody v těle zvýšeným vstřebáváním vyloučené vody v ledvinách. Na vylučování hormonu má vliv denní světlo – v noci je vylučování vetší – tak je zabezpečen klidný spánek bez nutnosti vstávání za účelem močení. Dalším vlivem je psychické rozpoložení organizmu. Stress vede k zadržování vody v organizmu – organizmus se připravuje na boj, který je v přírodě obvykle spojen se ztrátou krevní, zvýšenou ztrátou tekutin pocením a zvýšenou fysickou činností. Jakmile se vylučování ADH sníží – ráno po probuzení, odezněním stresu apod. ledviny vyloučí více moči a organizmus se dostává opět do rovnováhy. Podobným mechanizmem zadržuje ženský organizmus vodu před menstruací – ta je spojena též z krevní ztráty a je tak stresovou záležitostí, na kterou se organizmus připraví zadržením tekutiny.
Příjem soli do organizmu vede k zadržení vody na osmotickém principu – organizmus se snaží „naředit“ solný roztok tak, aby se stal isotonický tzn., aby byl stejně koncentrovaný jako je ve tkáních, tak dojde k zadržení vody potřebné k ředění.
Voda přichází do organizmu jednak prostým příjmem pitím a v potravinách. Nezanedbatelné množství vody však vzniká při štěpení základních živin, které se rozpadají na kysličník uhličitý, který jedinec vydýchá plicemi a na tzv. metabolickou vodu která přispívá do celkového objemu tekutiny v těle.
Dalším velmi podstatným mechanizmem vylučování vody z těla je tzv. perspiratio insenzibilis – v překladu nepozorovatelné odpařování vody z těla – děje se celým povrchem těla aniž by přitom bylo pozorovatelné pocení a dále je voda obsažena ve vydechovaném vzduchu. Za 24 hodin je při naprostém klidu jedince toto množství udáváno kolem 500-700ml a činností se může mnohonásobně zvýšit stejně jako při zvýšení okolní teploty.
Pokud dochází k pozorovatelnému pocení tak jsou ztráty ještě větší.
Zvýšené vylučování moči může být způsobeno trvalou poruchou vylučování ADH, pak mluvíme o chorobě „Diabetes insipidus“. Choroba je spojena s vyloučením několika desítek litrů moči za den a nemá-li pacient během několika dní zemřít, musí stejné množství tekutin vypít.
Podobně u neléčené cukrovky „Diabetes mellitus“ dochází k vylučování zvýšeného množství cukru do moči, který na sebe osmoticky váže vodu a množství moči se opět zvyšuje až na několik desítek litrů za den a pacient je pak nucen stejné množství vypít, jinak dochází rychle k úmrtí na dehydrataci organizmu.
U pacientů po úrazu míchy se mohou uplatňovat všechny výše zmíněné mechanizmy, navíc přichází známý fakt, že v ochrnutých končetinách dochází k otoku tkání, který se může během noci,kdy jsou končetiny v úrovni srdce, uvolnit do oběhu a zvýšit množství moči během noci. Život pacienta po míšním poranění je v mnoha směrech stresovější než život člověka nepostiženého úrazem a tak i výkyvy v hospodaření s tekutinami mohou být častější a nepravidelnější.
Avšak sečte-li se příjem a výdej tekutin během několika dní po sobě měla by být vodní bilance vyrovnaná. Není-li tomu tak, pak většinou velmi rychle dochází k těžkým poruchám funkce organizmu, které vedou brzy k jeho zániku. Nejčastější příčinou disproporce mezi příjmem a výdejem je malý interval sledování a nerespektování všech zdrojů a ztrát tekutin tak jak bylo zmíněno výše.