Vaše situace vůbec není záviděníhodná – a má poněkud drastické řešení.
Za stávajících podmínek vám však patrně nezbývá nic jiného, než říci synovi, že bude – li se takto chovat, nemůže s vámi nadále zůstávat ve společné domácnosti.
Jinými slovy: slušně, ale důsledně ho „vyprovoďte“ z domu (a vyměňte zámky). Ať se zkusí o sebe znovu starat sám.
Pro každou matku je velmi těžké, když musí vlastně vyhnat z domova své dítě. Ale pokud by váš syn zůstal, jeho špatné chování i krádeže by se jen stupňovaly a vy byste si mohli způsobit mnoho dalších nepříjemností, včetně například opletaček s policií a soudy.
Nechte potomka, ať ukáže, jestli v něm ještě zbylo něco dobrého. Píšete, že je mu devatenáct let, je tedy plnoletý a za své jednání zcela zodpovědný. Jen ať pozná, že život není procházka růžovou zahradou. Opakovaný pobyt mimo domov by mu měl pomoci, aby se postavil na vlastní nohy.
Nezaslouží si ale slitování a vy byste měli být ve svém rozhodnutí tvrdí - nenechat se obměkčit případnými sliby. Druhou šanci mu dejte teprve tehdy, až uvidíte v jeho žití nějaké zlepšení. Pokud ne, netrapte se – byť se jedná o vaše dítě. Nezapomeňte, že každý je svého štěstí strůjcem.
Ale jestliže nebudete záležitost jasně řešit, může vás syn psychicky i materiálně zruinovat, což jistě nechcete.
Netroufáte – li si s problémem bojovat sami, můžete se obrátit na odborníky (třeba na psychologa), ti vám pomohou stav lépe zvládat.
Přeji pevné nervy.