Vaše postavení je velice obtížné, neboť dcera je dospělá a navíc patrně značně tvrdohlavá, tudíž šance na jakoukoli změnu jsou velmi omezené.
Nezbývá než jí říci, že je to stále Vaše dítě a pokud bude v budoucnu cokoli potřebovat, může se na Vás vždycky obrátit. Ale její plány na sňatek s panem profesorem jí asi nevymluvíte. Zkuste si vzpomenout na to, jaká jste byla Vy v jejím věku, možná Vám to pomůže lépe ji pochopit.
Starší muži (a profesoři zvláště) často mladým ženám velmi imponují, zejména svými znalostmi, zkušenostmi a rozhledem. Každodenní život s nimi je však poněkud složitý, protože jako všichni lidé vědeckého založení jsou poněkud nepraktičtí. To si asi Vaše dcera naplno neuvědomuje, takže na to přijde až časem s vlastní zkušeností. Nechte ji, ať se sama poučí.
Zkrachuje – li v budoucnosti její soužití, jistě ocení Vaši nynější prozíravost, dobrou vůli a snahu jí pomoci, když se bude mít o koho opřít a eventuálně kam se vrátit. Proto se s ní nehádejte, počkejte, až pozná, zač je toho loket.
Nezapomeňte, že chybami se člověk učí (a zkušenosti jsou nepřenosné). Určitě si dá příště větší pozor. Zpovzdálí dceru sledujte, ale snažte se do jejího vztahu a života příliš nezasahovat. Protože čím více budete mít snahu jí radit, tím více se zatvrdí a stane se odtažitější. A to jistě nechcete.
Přeji Vám hodně síly a pevné nervy.